Je den den a Jed na noc

tak je to básnička pro tebe,teda tvoje to svoje na ní ti dávám ju :o?sluníčko

zajímavý

Jóó, díky za trpělivost slunce, upek jsi z těsta chleba, jenže ten je už tvůj. Já jsem tím nic nemyslela, jenom jsem popsala jeden den a noc, popis událostí, žádné protiklady apod., proto svíčka rozteklá po cihle, prostě k tomu patřila, líbilo se mi jak dohořela a probudila měsíc, mně se to zdálo nejhezčí, což nezaručuje že to bude srozumetelný, nezbytečný. Myslím že když Slunce přitáho za ruku měsíc tak musela začít noc, nebo schválně den? Že by si z mých poznámek vykřesal básničku? (název se vymyslel sám, aby nějaký byl):-))))Neurazil, ale potěšil.

Sory spíš než... ...a začal jeden den, tak radši tak začal první den. atd.

Sory spíš než... ...a začal jeden den, tak radši tak začal první den. atd.

až po toho mravence se mi to dost líbilo, pak už mi to nějak nepadlo do hlavy...

název je dobrej jen se mi moc nehodí k tomu ostatnímu. To ostatní postupně to rozhazuje svojí rytmiku a zároveň s tim se strácí i náboj poslední tři verše už spolu, zdálo by se, nesouvisí soudě podle zídky a cihly. Ano, zídka se skládá z cihel, ale - svíčka prohořela k ZÍDCE, ALE roztekla se po CIHLE. A najednou návrat k tomu co bylo před tou svíčkou. To s tou svíčkou se tam prostě nehodí, jak ve smyslu tak v rytmice a trochu i v záměru básně, že se protnou den a noc, že najednou jsou zdánlivé protiklady spolu dohromady. Doufám, že tě to neurazí, co takhle: Stříbrné slzičky se odráží od vesel. Výdech se opřel o listy stromoví. Mravkolev bez křiku pohrál si s mravencem. Slunce se usmálo, pak mluvilo s měsícem. Přitáhlo ho za ruku a začal jeden den. Je den den, jed na noc. Poskvrnil jsem tvojí báseň, ale prosím, skus to nebrat negativně, díky :o)