Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ona

20. 02. 2003
0
0
537
Autor
morning_bell

...darovala si mi lásku...

...pocit úsmevu v šedom mraze...

 

...tvoja duša vplietala sa do mojej

za modručkého rána čo farbu malo neopakovateľnú...

 

...keď vypúšťal som jed zo svojho tela

do rieky plnej krvi a žiaľu...

...

...tvoj uplakaný úsmev hojil mi rany...

 

...keď démon mojich snov ohrýzal mi kosti...

...

...jeden tvoj dotyk zamkol ho späť do tmavého lesa...

 

...keď nevedel som nájsť slová na opísanie ticha

čo rozkladalo mi ubolenú hlavu...

...

...ty prišla si 

a vytrhla korene čo dávili ma...

 

...keď už doráňané nohy som mal z pádov v tme...

...

...svelto v tvojich belasých očiach ukázalo mi smer...

...

...

...

...teraz mi tu ležíš v náručí...

...v nepriestornom priestore...

...v sne čo nesníva sa...

...každý tvoj dokončený nádych víťaztvom mi je...

 

...farby sú preč...

...nič len budúce ruiny...

...výdych bez nádychu...

...zatváram oči...

 

...teplo z tvojich rúk sa vytráca...

...kvety z lúk stratili sa kamsi...

...vtáci odlietajú preč...

...šedé slnko

a

démon čo pasie sa na mŕtvej duši

v dýchajúcom tele...

...

...v hlbokej jame leží tvoje telo...

...tvoje telo...moja duša...

 

...nič len budúce ruiny...

 

 

 


cvok
21. 02. 2003
Dát tip
od velkej lasky ku ruinam velkej lasky...a naopak chcelo by to zahustit

Korenie, neboli nějaký jednotící prvek, řekl bych, chybí linka, které by se dalo chytit - a to je u básně bez rýmu dost důležité. Takhle jak to je, se text rozpadá, a jediné, co zbývá, je hromádka hesel (depresivních, navrch). Souhlas s Anonymem. Autor by si se svojí zjevnou imaginací mohl dovolit víc.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru