Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Má Bible

02. 03. 2003
0
0
1329
Autor
Snilka

Člověk moc mluví a málo poslouchá,

skličuje sebe samotného,

nenachází sobě rovného,

lidská duše je víc než zeď hluchá.

 

Bolí láska a bolí samota,

bolí radost a trápí nejistota

a mluví a mluví a nevnímá svět,

neb nejdřív já a vše ostatní naposled.

 

Tohle jest člověk,

však lidské to není,

nevnímá smích, necítí strach a neslyší nářek,

proto papír dává mi rozhřešení.

 

Proto papír Biblí mi jest

a pero Bohem, co vše umí snést.

A já nikdy nepoznám, zda i jeho to bolí.

 

 

 

Má Bible II.

 

Bolí i výčitky a pálí sobectví,

vždyť vždyť žiju na zámku,

mé sucé herectví nutí mi pocit viny.

 

Mám teplé peřiny,

jím chléb a piji víno…

Co víc ti chybí,

pyšná Josefíno?

 

U nohou leží královně svět,

nezná skutečnou bolest, živý strach,

netuší jak voní zemský prach

a neví co ví z ulhaných vět.

 

Teď ona bude naposled,

vůni prachu představí si z doslechu,

Pomalu zakusí zemský jed.

 


Radost
03. 03. 2003
Dát tip
zvláštní sebereflexe...ten konec je takový nezřetelný...

Watukina
02. 03. 2003
Dát tip
Líbí se mi myšlenka posledního trojverší v první části.

Snilka
02. 03. 2003
Dát tip
Děkuju :o)

Marto
01. 03. 2003
Dát tip
...proto papir dava mi rozhreseni+ posledni 3 verse to je moc hezke

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru