Obecný článek o obecném

 Člověk je jedním z nejdokonaleji poskládaných organismů na Zemi a organismem s nejmocněji vyvinutým mozkovým aparátem vůbec, není tedy divu, že velice nepřehlédnutelným způsobem ovlivňuje své životní prostředí.  Dokonce jsme na tom tak dobře, že dokážeme měnit prostředí, které nám přirozeně nenáleží. Činíme již také první krůčky ku kolonizaci míst, jež se nenacházejí na Zemi.

Tento první odstavec v mnohých z nás evokuje pocit pánů tvorstva, jsem toho názoru, že tomu tak skutečně je, tedy alespoň zde na Zemi a kam až přesahuje je zatím velkou otázkou.

 Každý organismus bez vyjímky ovlivňuje své životní prostředí, primárně proto, aby prostě přežil, druhotně, aby se dále šířil, vyvíjel a aby tak činil v jemu vhodných, pohodlných a stále pohodlnějších podmínkách.   Pro příklad: houby vylučují do okolí antibiotika a činí ho tak neobyvatelné či velice nevlídné pro jiné organismy; bobři si staví hráze přičemž kácí stromy a likvidují tak úplně celé ekosystémy na ně vázané, také mění charakter toku;  fotosyntetizující organismy odčerpávají z okolí oxid uhličitý a podílejí se tak na regulaci teploty v atmosféře (celkem výrazný faktor ovlivnění); koráli si budují vápenité schránky a vytvářejí tak ostrovy, souostroví a pevniny, což později může ovlivnit proudy a velice výrazně změnit charakter původního stanoviště a mořského okolí;   takto by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho a ani o početných zimních večer bychom všechny příklady a jejich vzájemné vztahy nevyčerpali. Proč tedy člověk má být omezován ve své přirozenosti a svém přirozeném vývoji? V čem, krom rozsahu a velikosti jednotek, se liší lidská světová kolonie od kolonií Clostridie na agaru? – ta se množí, dospěje až na vrchol a pak zanikne, tento trend je přirozený a nechává takto šanci na rozkvět organismům dalším, kterým ona zmíněná Clostridia příliš konkuruje. Nezanikne však úplně, jen na onom pseudopůvodním stanovišti, spory putují prostorem a zkoušejí opanovat nová území a podepřít tak pilíře existence svého druhu.

Co tedy znamená, že člověk cítí potřebu začít se omezovat v zásazích do svého ŽP, aby se pro něho nestalo příliš nevyhovujícím?

 Myslím si, že si začínáme uvědomovat v přírodě obecně platný vzorec:

vývoj organismů à „novinka“ à její vývoj à vrchol à zánik.                Po zániku této kultury zas přijde další a proces se opakuje.

Jedná se tedy o odklon od přirozeného běhu života na Zemi.

Snad proto, aby došlo k uvědomnění si tohoto, jsme, z hlediska reprodukce, vybaveni tak zbytečným, ale mocným mozkovým aparátem. Co by to ale znamenalo?

Vymyslet se dá spousta důvodů. Většina z nich by šla jen těžko vyvrátit, lze zde totiž použít, spíš trochu zneužít, fakt, že to neví nikdo, dokonce ani jedinci ztělesňující vědu.

Co je smyslem existence životních projevů.

Myslím, že v prvé řadě zachování jejich existence a ,, a následné vývoje jsou už jen tím, čím se život projevuje, čím se vyznačuje a čím jediným se sám definuje, i když trochu nesrozumitelně. Zkrátka to ostatní z něj přirozeně vyplývá, jediným jeho smyslem je tedy jeho zachování. Není to lehký úkol.

Vezměme si takový prapůvod života na Zemi, o kolik byl primitivnější než třeba naše již tak primitivní archebakterie?, a je stále přítomen?, jsem o tom přesvědčen.

Tak takovýto původce života je jistě velice drobný, odměnou za jeho „zanedbatelnost“ je však odolnost. Ale život je velice dynamický jev a také ten jeho nelehký úkol … začne se šířit. Bravo, již osídlil zrnko písku! Sami ovšem cítíte, jak je jeho existence labilní. Stačí sopečná erupce, lávový přeliv, dopad meteoritu, spláchnutí jinam atd. Co má však náš původce dělat? Nezbývá mu, než se vyvinout. Pokročme třeba k prvokům, ti jsou již schopnější – dokáží se pohybovat, do jisté míry si také dokáží měnit své prostředí, ale pořád to ještě není ono. Přijde sucho, změní se pH … .

Co je vlastně pro zachování existence života stěžejní? Být na spoustě úrovních a expandovat a expandovat – tj. zabrat co největší areál.

Stálý export života považuji za nejvhodnější způsob podepření pilířů jeho existence. A nebuďme naivní, nemysleme si, že s naší malou a naprosto bezvýznamnou planetou to nějak vyhrál, za nějakou dobu přestane být nejen naše krásná Země, ale i celá Sluneční soustava. Jak se ale ti malí nositelé života exportují mimo svůj pseudopůvodní areál? Vyvinou si přenašeče, Ecce homo!

Za předpokladu stálé přítomnosti výše zmíněného původce života všude a na všem jsme před anebo těsně za naplněním onoho ušlechtilého smyslu a to zachování existence života a podepření jeho pilířů. Myslím, že tato planeta již nepozná o mnoho vyvinutější organismy než jakými jsme my, něco trochu lepšího pravděpodobně ještě přijde, ale to již jen ze setrvačnosti nastartovaného vývoje, další pokračování je už zbytečné.

Lidstvo, vykonavatel dalšího rozšíření života, si nyní může v klidu vychutnat svoji genialitu, postavit si pomníky svému triumfu a pokojně zaniknout.

Proč má být tedy člověk omezován v projevech existence svého druhu a ve své tvořivosti, která sice silně ovlivňuje (+;-) dění na planetě, ale pro kterou byl stvořen?    Snad protože je víc, než pouhým strojem a má na to, aby zachoval a šířil sám sebe. Jen si to uvědomit.