Pozor na sny.....

Tichá, jasná noc ubíhá mezi prsty a svým zurčivým tichem se vkrádá do uší i do duše.Záclony v pootevřeném okně se při každém lehounkém závanu větru tiše zavlní.Pod lehkou přikrývkou spí na posteli malý kluk a neklidně sebou hází.Trápí ho další noční můra. Znovu ta samá jako už dlouhou dobu předtím.Občas ze sna i vykříkne, ve chvíli kdy se na něj z přítmí jeho fantazie vrhá další příšera převtělená do podoby učitelky matematiky. S trhnutím se probouzí a vyplašeně se rozhlíží kolem sebe. Chvilku trvá, než si uvědomí, že je ve svém pokoji, v  "bezpečí" své postele. Tiše odhrne peřinu a v plátěných bačkůrkách se vydá do temnoty na chodbě. Prsty se lehce dotýká stěny a s jejich pomocí se orintuje. Tak, ještě o jedny dveře dál a stojí před ložnicí svých rodičů. Zpocenou rukou vezme za kliku a otevře prosklené dveře pokoje. Po hmatu dojde k posteli a klekne si před hlavu své maminky.

"Mami,....." zašeptá.Nic.

"Mamííí,...." trochu hlasitěji. Matka otevře ospale oči:

"Co se děje, proč nespíš?"

"Já se bojím.."

"Tak si vlez mezi mě a tatínka, ale potichu, ať ho nevzbudíš!"

Klučina se zachumlá pod peřinu a snaží se znovu usnout, ale učitelka matematiky si nedá pokoj.

S prvními ranními paprsky vládne v domě již čilý ruch. Tatínek pracuje jako manažer významné firmy a musí být velmi brzy na důležitém jednání. Rychle zhltne snídani, servírovanou jeho rozcuchanou, do županu oblečenou manželkou. Ještě letmá pusa na rozloučenou a zavírá za sebou domovní dveře.

Za pár desítek minut vstává i jeho potomek.

"Maminko, musím jít dnes do školy?" strach z matematiky a její učitelky ho neopustil ani v hřejivém slunečním světle.

"Samozřejmě, abys byl chytrý chlapec!" odbyde ho jemně matka a dává mu svačinu do papírového pytlíku a později i do tašky.

"A dej na sebe pozor!" varuje ho ještě než ho pustí do velkého světa za dveřmi.

Pomalu prochází školními chodbami a za každý roh opatrně nakukuje. Panický strach se s každou další nocí a s ní i noční můrou stupňuje.

Všichni žáci už jsou ve třídách a za chvíli zvoní, musí si pospíšit.

Tu ho čísi vyschlá ruka s dlouhými narudo obarvenými nehty chytá za rameno.

"Copak tu děláme!!" ozve se vysoký krákavý hlas," jakto, že nejsi ve třídě!"

Vyděšeně se otočí a kouká přímo do tváře toho, čemu se chtěl za každou cenu vyhnout. Už ji znovu vidí. Už zase se na něj vrhá a chce ho rozsápat jako už tolikrát! Ne, tentokrát už se nedá, už ne.

Vytrhne se a s křikem utíká pryč. Co nejdál od ní. Co nejdál od této prokleté budovy. Nepřestávaje křičet vybíhá ven a přes ulici, vedoucí k domovu. Muž za volantem nestihne udělat nic víc,  než dupnout na brzy. Ale je pozdě. Okolím se rozlehne zvuk dutého nárazu a tříštícího se skla...................