Má hudba

Hudba zní z dáli, vítr je ke mně nesa,
cuchá mi vlasy, o tobě přemýšlím
tančíc za svitu měsíce,
že brzo zapomeneš na mě se bojím.

Můžes si jako můj přítel věčně pamatovat na dobu kdy milencem mým si byl,
hladil mé vlasy, tváře, krk i celé tělo,
líbal chtivá ústa, mé víno si z nich pil.
Nešel zpomalit můj tichý dech a ztišit srdce jež tě tolik chtělo.

Teď sedáváš vedle mě a přece jsi tak vzdálený,
já slíbat prach co na tvých rtech se usadil už nemůžu jako prvně,
ty se na mě stále jen díváš, zábleskem chtíče v mých očích zmatený,
však v těch tvých odráží se vášeň dvojnásobně..

Proč nemůžem být šťastni spolu zas,
život s tebou byl by krásný věčný sen,
jak překonat tu strašnou jámu co dělí nás?
Jen zavřu oči, vidím jak blaženi spolu ruku v ruce jdem.

Má hudba utichá, srdce tancem je unaveno.
Do téže řeky dvakrát nevstoupíš.
Ač chtěla bych, nikdy nebudu nosit tvé jméno,
vím to já i ty to víš.