Střepiny mlhavého rána

Zůstali jsme sami

v tom prošedivělém pokoji,

každý na jiné posteli,

dívala ses mi do očí a já se necítil provinile.

Můj bože, ztratil jsem dobrou přítelkyni

a získal tvou nedůvěru.

Zůstali jsme sami

v tom prošedivělém pokoji,

mlhavé obrysy mi nalily pohár bolehlavu

a přece si měla tu odvahu doprovázet mne k železné bráně,

kterou jsme pozdě k ránu odemykali spolu

teď ji zamykáš sama.

Blahoslaveni budiž ti,kteří zasadili alej stromů

podél blátivé cesty,

Zůstali jsme sami

v tom prošedivělém ránu...