Osudný úder

Ilodrian vstal z mokré země  a očistil plášť od bahna. Chytil koně za uzdu a vyšvihl se do sedla. Přinutil ho otočit se. Když zahřmělo, vytrhl z pochvy meč. Čepel se oslnivě zableskla. Vyrazil.

Strážci neklidně vyhlíželi přes hradby. Nols, v tu chvíli ne nepodoben obrovskému draku, nařídil otevřít padací most. Kopyta jeho válečného hřebce zaduněla na nasáklých prknech. Vyrazil.

Ilodrian popohnal koně a zamával mečem. Nenáviděný tyran se blížil. Ilodrian divoce vykřikl, když spatřil Nolsovu dračí přilbu. Řítil se k němu.

Kopyta válečného koně se bořila do rozměklé země. Hrabě zvedl hlavu a setřásl husté kapky z kapuce pláště. Když zahlédl toho chudinku, pochmurně se usmál. Z pouzdra na sedle pomalu vytáhl svůj slavný obouručák. Protočil ho v ruce a hrot čepele namířil na Ilodriana. Sklonil se a přidal do trysku.

Ilodrian ve chvíli, kdy se jeho čepel zlomila jako páratko při střetu s elfskou čepelí, dostal strach. Pak, když se Nols v mžiku otočil a lehce, tak neskutečně lehce, ťal svým mečem, si uvědomil, kde udělal chybu. Ne že by na tom pak ještě záleželo.

Rána ho srazila ze sedla. Zem byla mokrá  a velice studená. Ale Illodrian už to necítil. Byl na místě mrtev.