Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚnava
10. 05. 2000
1
0
1005
Autor
Aldaron
Nebeská tíže
táhne těla k zemi
a obří
ocelové hnáty
svírají ruce.
V řece nehybné
pryskyřice
a ztuhlého silikonu
je třeba plavat.
Hřeby v očích
lámou šíji
jako kladiva
sirku.
Marnost
na vyprahlé poušti
plazit se v dál.
Spát
ach jen spát
libě zpívají
víly zapomnění.
Tvé dlaně jsou chladné
jak měsíční noc
a ledové tóny
zalila nebeská modř.
Jen vánek jednoho
slova
proudí srdcem.
před chvilkou jsem se cítila svěží, ale teď na mě všechno padá, slunce je žhavá koule na obloze vysávající sílu…brr…du si uvařit kafe. Nádherně napsané
jo, taky jsem měl takovýhle období, ale přešlo mě...sice jsem tehdy měl dost nápadů na psaní, ale jsem rád, že už je za mnou...buď vesel/á
Mnoho lebek !
m.
Láska môže zahrnúť všetky strácajúce sa myslienky v tejto básni. Je skvelé, že ten vánok máš v srdci. Takýto štýl písania je mi dosť blízky, fandím Ti!