E - blues reaction

Ó, ta poezie kroku, pojďme dál;
že není kam? To dříve jsem v sobě také slýchával;
prý iluzí obzorů zlatých nechal jsem se zmámit.
Proč jinak tady být než opět svými sny se nechat ranit.

Jak vydržet ten nudy tok a hnus,
jenž ve světě vezdejším nám vládne?
Krok – levá pravá levá, no tak to zkus.
I na jednom místě lze stát, ale i strom jednou padne.

Máme volbu, žádná z cest nekončí,
jsou různá, pestrá, mnohotvará rozcestí
do dvou směrů mířící, hlava se snad rozskočí
a co teprve křižovatka nebo náměstí.

Vyraž k ničemu, poslechni Rimbauda,
prožij si Verhaerenův strom, cesty prostě jdou,
nedojdeš cíle, však vinnou se krásnou zahradou
nakonec potkáš smrt, jakoby náhodou.

Krok – seno sláma seno a tak dál
zabal si s sebou své nejmilejší krásy
pomoz si čímkoli, vždyť budeš král
žijem bez nároku na biblické spásy