Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBalada o Bitevní kotlině
11. 03. 2003
0
0
1100
Autor
Wolfling
Širé pláně, modré řeky
hory vroubí krajinu
leží tu svět dávnověkký
dnes má padnout do stínu.
Od hranic se nesou zvěsti
zlá moc prý tam zabíjí
muži zatínají pěsti
ženy tvář si zakryjí
Dobytek se z pastvin ztrácí
nikdo ho už nehledá
v lesích nezpívají ptáci
v polích roste lebeda
Nezbývá než síly spojit
král si pancíř obléká
v naději že zemi zhojit
bude v moci člověka
Elfové už zkouší luky
stanou králi po boku
bude třeba každé ruky
jež se vzchopi k utoku
V trpasličích slujích brusy
silná noha roztočí
nevídaných zbraní kusy
odvahu pak zúručí
Celý kraj se k válce strojí
vojáci se srotili
aby zahynuli v boji
nebo s ctí se vrátili
A tak šik za šikem stane
v širém řeky údolí
hrůze dávné, nepoznané
postavit se dovolí
Slunce na zápd už klesá
rudě barví kameny
stejné na pokraji lesa
zatančily plameny
Z nich se valí jiné šiky
v černém noci brnění
rudé oči, křivé dýky
bubnů slyšet dunění
Bezmasé kostlivé paže
černé meče svírají
pekelná moc stanout káže
němá hrdla zpívají
Plamen chrlí další síly
černé pláště zavíří
temní kněží připravili
kouzla krutá upíří
Za obzorem slunce mizí
přichází sám nepřítel
jeho jméno v řeči cizí
značí - mág Arx, ničitel
Okamžik jen ticha zbývá
vydechnutí dovolí
osud dlouhým prstem kývá
strach když v srdcích zabolí
Znovu bubny rozezvučí
temný rytmus staletí
v odpověď jim rohy hučí
trubky větrem proletí
V čele vojska ponejprve
oddíl jízdy dal se v let
rytíři vnešené krve
jako blesk se ženou vpřed
Šípů mrak zastínil nebe
palcát tluče síly zla
temné kouzlo v kostech zebe
záře nebe prořízla
Vojáci už kolísají
rohy veí k ústupu
kostlivci z těl život sají
údy berou od trupu
Trpaslíků statné plémě
zpívá píseň poslední
temně rudá bude země
až se zítra rozední
Náhle oheň znovu svítí
smaragdovou zelení
k měsíci se nese vytí
pak se změní v vrčení
Odhodlané žluté oči
vždy se zlostí zalejí
vlken do boje když skočí
drápy žeň svou sklízejí
Jestli zub či zbraň se blýská
málo dneska záleží
má-li záhuba být blízká
pancíř byl by přítěží
Volně tedy srst dnes vlaje
rychlý útok, jistý cíl
nad vlkenem nevyhraje
šíp který ho netrefil
Za šikem šik z lesa kráčí
vez přileb, jen v tlapě zbraň
Arx jen zakolísat stačí
z obou stran je náhle štván
S novou silou rohy zvučí
zase trubky jásají
skřetí klany hrůzou kňčí
z boje houfně prchají
Kostlivé se paže tříští
meče kopí našly cíl
z černých plášťů krev už prýští
mágům zbylo málo sil
Na pahorku Arx teď stojí
padli ti, jimž v čele stál
marně plýtvá mocí svojí
elfí šíp mu srdce zklál
Mág se hroutí, za horami
první světla svítání
bez nepřátel stojí sami
král se vlkům uklání
Vlkeni též čest mu vzdali
byť jen krátce, bez hlesu
jen co padlé posbírali
zmizeli zas do lesů
Od té doby údol řeky
zve se Bitvy kotlinou
slyšet od tam pláč a vzdechy
vojáci když zahynou
Na pahorku tráva není
jenom, holá černá zem
Arxův duch prý po setmění
ze záhrobí vítá sem
A kde les krajinu hojí
poutníkům by přidal sil
vlkena tam socha stojí
co království zachránil
hory vroubí krajinu
leží tu svět dávnověkký
dnes má padnout do stínu.
Od hranic se nesou zvěsti
zlá moc prý tam zabíjí
muži zatínají pěsti
ženy tvář si zakryjí
Dobytek se z pastvin ztrácí
nikdo ho už nehledá
v lesích nezpívají ptáci
v polích roste lebeda
Nezbývá než síly spojit
král si pancíř obléká
v naději že zemi zhojit
bude v moci člověka
Elfové už zkouší luky
stanou králi po boku
bude třeba každé ruky
jež se vzchopi k utoku
V trpasličích slujích brusy
silná noha roztočí
nevídaných zbraní kusy
odvahu pak zúručí
Celý kraj se k válce strojí
vojáci se srotili
aby zahynuli v boji
nebo s ctí se vrátili
A tak šik za šikem stane
v širém řeky údolí
hrůze dávné, nepoznané
postavit se dovolí
Slunce na zápd už klesá
rudě barví kameny
stejné na pokraji lesa
zatančily plameny
Z nich se valí jiné šiky
v černém noci brnění
rudé oči, křivé dýky
bubnů slyšet dunění
Bezmasé kostlivé paže
černé meče svírají
pekelná moc stanout káže
němá hrdla zpívají
Plamen chrlí další síly
černé pláště zavíří
temní kněží připravili
kouzla krutá upíří
Za obzorem slunce mizí
přichází sám nepřítel
jeho jméno v řeči cizí
značí - mág Arx, ničitel
Okamžik jen ticha zbývá
vydechnutí dovolí
osud dlouhým prstem kývá
strach když v srdcích zabolí
Znovu bubny rozezvučí
temný rytmus staletí
v odpověď jim rohy hučí
trubky větrem proletí
V čele vojska ponejprve
oddíl jízdy dal se v let
rytíři vnešené krve
jako blesk se ženou vpřed
Šípů mrak zastínil nebe
palcát tluče síly zla
temné kouzlo v kostech zebe
záře nebe prořízla
Vojáci už kolísají
rohy veí k ústupu
kostlivci z těl život sají
údy berou od trupu
Trpaslíků statné plémě
zpívá píseň poslední
temně rudá bude země
až se zítra rozední
Náhle oheň znovu svítí
smaragdovou zelení
k měsíci se nese vytí
pak se změní v vrčení
Odhodlané žluté oči
vždy se zlostí zalejí
vlken do boje když skočí
drápy žeň svou sklízejí
Jestli zub či zbraň se blýská
málo dneska záleží
má-li záhuba být blízká
pancíř byl by přítěží
Volně tedy srst dnes vlaje
rychlý útok, jistý cíl
nad vlkenem nevyhraje
šíp který ho netrefil
Za šikem šik z lesa kráčí
vez přileb, jen v tlapě zbraň
Arx jen zakolísat stačí
z obou stran je náhle štván
S novou silou rohy zvučí
zase trubky jásají
skřetí klany hrůzou kňčí
z boje houfně prchají
Kostlivé se paže tříští
meče kopí našly cíl
z černých plášťů krev už prýští
mágům zbylo málo sil
Na pahorku Arx teď stojí
padli ti, jimž v čele stál
marně plýtvá mocí svojí
elfí šíp mu srdce zklál
Mág se hroutí, za horami
první světla svítání
bez nepřátel stojí sami
král se vlkům uklání
Vlkeni též čest mu vzdali
byť jen krátce, bez hlesu
jen co padlé posbírali
zmizeli zas do lesů
Od té doby údol řeky
zve se Bitvy kotlinou
slyšet od tam pláč a vzdechy
vojáci když zahynou
Na pahorku tráva není
jenom, holá černá zem
Arxův duch prý po setmění
ze záhrobí vítá sem
A kde les krajinu hojí
poutníkům by přidal sil
vlkena tam socha stojí
co království zachránil