Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČas slov
Autor
Romy
V téhle zimě přicházeli vlci blíž.
K městu, snům, iluzím.
Na bílé pláni jen stopy boje.
Pravdu někdo ukřižoval.
Možná kvůli prvenství
a opojnému pocitu triumfu.
V bílé mlze vaříš kávu.
„ Přisedni si, je čas slov.
Někdy nás tahle doba zabijí, viď.
Byla to dlouhá cesta
a ty jsi neměl utíkat.“
„ Já se bál, ty ne ?“
Pak bylo ticho.
Snad pravdivý,
snad mrazivý.
Z šera promlouvaly hlasy
těch co odešli.
Hledaly někoho,
komu by svěřily svůj strach, úděl.
„ Neměl jsi se vracet.
Jsi jako oni, neživý.“
„ Ale já jsem to tak nechtěl.
Oni šli na jistotu.
Nejdřív vlčí vytí a pak vyběhli ze tmy,
strhly na zem a rvali ze mě cáry.
Šli po tom jediným co je ve mě, hluboko.
Po té touze hledat a žít.
A pak, když to našli,
zalykali se.
A ze mě postupně mizelo všechno.
Já hledal zrození, naději
a zbyl jen tichý povzdech
v té ledové tmě.
Potom jsem se vracel k tobě,
k tomu světlu
uprostřed prázdného města.
Krok za krokem jsem umíral
v té nelidské marnosti,
abych tu našel ochranu, pochopení.
A ty ?
O čem tu mluvíš.
O jaké době ?“
Můj hlas přichází z šera
a v šeru zase zmizí.
A ty to víš.
Jakoby se nic nestalo.
A káva stydne v čase slov.
V tom mrazivém tichu se jen usmíváš.
Je to podivná doba.
Zima už trvá stovky let.
Jednou má prý skončit.
Jenomže tady na Zeonu
je všechno jinak.