Pád nahoru aneb Let dolů

Pád nahoru

aneb

Jak se všechno rozjelo

1.)

Když Držkošlap přistál se svým letajícím kamenem na zemi, rozhlédl se a viděl bohatě porostlou krajinu s trochu legračními zvířaty.Poté Drškošlap zvednul svůj létající kámen nízko nad zem a pomalý, lehkým a klouzavým letem se vydal do vysokého hustého porostu.

   Lehce přistál se svým létajícím kamenem a lehnul si do vysoké čerstvé trávy.

Ze svého úkrytu pozoroval malé fialové slony, kteří si spolu hráli.Cítil se opravdu skvěle.

Jako kdyby se tak cítil poprvé za celý život.Ale najednou si uvědomil, že tato euforie nemůže trvat moc dlouho.Dostal hlad.Pomalým, ale rázným krokem se vydal na průzkum okolí.Zastavil se u stromu, který vypadal jako kokosovník, ale byl zvláštní tím, že jeho plody měly na povrchu mléčnou čokoládu. Držkošlap ulomil kus čokolády a vstrčil jej do úst. Čokoláda byla skvělá, nejlepší jakou Držkošlap kdy jedl. Vzal si jeden kokos a šel dál. Po několika krocích došel k pravzláštnímu keři, na kterém rostly plechovky. Vypadaly docela obyčejně. Drškošlap jednu z nich otevřel, z plechovky vytryskl nápoj, který měnil barvu a měl sladkou libou vůni. Napil se. Doušek tohoto nápoje mu osvěžil jako na poušti vyprahlá ústa. Jako by se napil čerstvé ranní rosy. Z tohoto opojení usnul.

   Mezitím si jeho létající kámen liboval, jak je to tu krásné. Je tu klid, chládek, nenarážejí do vás šípy a nemusíte se obávat toho, že si vás kde jaký pako splete se stavebním kamenem a už vás táhne pryč. A jakmile kámen nedává chvíli pozor, už na něm stojí dům, a to se potom lidé, trolové, trpaslíci, skřítci, kouzelníci a spousty dalších diví, co to tu letí. No co, když kolem vás proletí dům. Najednou mu do kamenice přestaly proudit myšlenky a poprvé za celý život usnul.

   Když se Držkošlap probudil, svítalo. Nebe bylo modré a bez mráčku. Řekl si, že takhle dlouho by svůj létající kámen neměl nechávat o samotě. Jak se tak vrace, přemýšlel o tom, jak to že, za tu dobu, co tady je, ani jednou neupadl. Napadlo ho, že má asi velké štěstí, a šel dál a uvažoval o tom, kam poletí teď. Původní domluva s jeho létajícím kamenem byla, že se vrátí do svého rodného města Qualsungenu. O několik metrů dál zaslechl tiché chrastění. Jako by se někdo přehraboval v kamenech. Rozběhl se k místu, odkud vycházel ten podivný zvuk.

  Na místě našel svůj létající kámen, jak se cpe krásnými, kulatými a lesklými oblázky.

,,Co to pro Kirbise děláš?” zeptal se Drškošlap.

,,Jím. Ty jsi ještě neviděl jíst kámen?!” zeptal se s údivem kámen. ,,Jak si myslíš, že bych si udržel tak skvělý tvar kamene?”

          *Toto jméno Držkošlap dostal , protože si už od útlého věku šlapal po držce.

         **Létající kámen je na Felnoru obdobou letadla až na to, že je menší, pomalejší a cestovaní na něm není zas aš tak příjemné. Dokáže mluvit a vnímá své okolí.