takový všední den

"Nejlepsi je pervitin, vzdycky když je, dam si.".....rekl mi Ezda u
partii sachu. A kouril a kouril a ja kourila s nim a premyslela jsem
jakej vede zivot.
„Hele, ty už sto fakt dlouho nehrála, vždyť máš šach.“
„No jo, já to vidim. Co tvoje žena?“
„Co s ní?......Kryj si přece tu dámu.“

 Ezda je zvláštní člověk. Chlastá, je ženatej, chodí s Jitkou a dívá se na hvězdy. Vyzáží revoltuje proti společnosti a chce mít hafol dětí z děckýho domova. Uprostřed léta v zakouřený hospodě ztracená duše. Vyzáblej třicátník s vlasama načesanýma na patku, který mu spadají až pod bradu.
Člověk, kterej jede na pět ráno do práce a vrací se na druhej den k večeru s pomačkanýma Startkama v děravý kapse a s flaškou rumu, protože na džin už nemá. Máma ho přivítá a nejspíš ho uloží. Zuje mu boty, špinavý montérky hodí do pračky a de si uvařit kafe.

Mezi obláčky dýmu vidím jeho svraštělý čelo podepřený rukou. Přemýšlí. Vytrhl ho až číšník, který mu přines plnou sklinku vody, hromadu cukru a citrón.
„Nejlepší na vystřízlivění.“