Proudem noci si čas plyne

Proudem noci čas si plyne,

umírá člověk,

však zrodí se tu dítě jiné.

Ke spánku si uleháš

dítě moje přesladké,

zdali pak se už mě ptáš

na mé city nevratké?

Hladím  tebe po tváři

a slzy na krajíčku,

mou duši láska prozáří,

tak šeptám potichoučku.

Vše já ti povím,

vše co znám,

předám ti něhu,

lásku svou.

Předám ti také tuto noc,

i když bude bezesnou.

Předám ti vše, co mohu dát,

předám ti modré z nebe.

Je právě opět listopad,

snad ví,

že milovat chci malý tebe.

Dal jsi mi lásku, dal jsi mi cit,

kterého bez tebe, miláčku, nemůže být.

Jsi můj sen a touha sladká,

jsi tak něžný,

dívám já do poupátka.

Sladkost tváře vsakuji,

životem svým si proplouvám,

zdalipak  jsem věděla,

jaké štěstí v rukou mám?