Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvoboda
18. 03. 2003
0
0
510
Autor
P_A_V_E_L
Svoboda, o čem je to – svoboda, co je svoboda? Mnoho lidí volá po svobodě, mnoho lidí je nesvobodných. Spousta lidí však také netuší, co je (co znamená) svoboda a získají-li „část“ svobody, stanou se nesvobodnými díky své nevědomosti.
Říkám „část“ svobody, neboť univerzální, absolutní svoboda ve všech ohledech na této zemi snad ani neexistuje. Je to spíše jeden z těžko definovatelných ideálů, kterého se snažíme dosáhnout. Je spousta dílčích svobod a čím jich má člověk víc, tím je svobodnější. Do jisté míry však svoji svobodu ovlivňuje on sám. Máme tedy (či nemáme) kupříkladu svobodu projevu, svobodu myšlení, svobodu rozhodování, svobodu „fyzickou“ (eliminace jakékoliv formy otroctví), duševní (morální) svobodu (nikoliv nespoutaná morálka, ale právě naopak pevný, spravedlivý řád – oproštění se od všeho „zlého“ dává člověku morální svobodu) a řadu dalších různých svobod.
Je třeba si však uvědomit též existenci falešné svobody, která často mezi lidmi přímo kvete. Je to přesvědčení o tom, že „jsem svobodný, můžu si dělat co chci“. Pokud se člověk dá svést touto pseudosvobodou, ztratí svou skutečnou (především duševní) svobodu a stane se otrokem své iluze.
Svoboda je těžko definovatelný pojem, dá se však vycítit s využitím našeho svědomí. Přesto bych zde uvedl několik bodů, jimiž jsem se na střední škole pokusil o odpověď na danou otázku – co je svoboda.
- Svoboda znamená mít práva stanovená na základě morálních hodnot, mít možnost projevit svůj názor
- Svoboda jednoho člověka je ohraničena svobodou druhých lidí. Tyto svobody se mohou propojovat a spojovat na základě intimnějších mezilidských vztahů. Svoboda znamená také vnitřní klid a mír – vyrovnanost duše a pokud člověk porušuje svobodu jiných, nemůže být svoboden ve svém nitru (ať už si to uvědomuje či ne).
- Život člověka je udáván určitými zákony např. přírodními a pokud žije v souladu s nimi, pak je svobodný.
- Svobodný člověk má možnost volby a musí být za své jednání odpovědný. Aby si člověk mohl zvolit, musí vědět (mnohdy stačí použít i „selský rozum“ a cit). Každý člověk je součástí lidské společnosti, je zodpovědný za sebe, ale i za druhé (ve vztahu k němu).
Říkám „část“ svobody, neboť univerzální, absolutní svoboda ve všech ohledech na této zemi snad ani neexistuje. Je to spíše jeden z těžko definovatelných ideálů, kterého se snažíme dosáhnout. Je spousta dílčích svobod a čím jich má člověk víc, tím je svobodnější. Do jisté míry však svoji svobodu ovlivňuje on sám. Máme tedy (či nemáme) kupříkladu svobodu projevu, svobodu myšlení, svobodu rozhodování, svobodu „fyzickou“ (eliminace jakékoliv formy otroctví), duševní (morální) svobodu (nikoliv nespoutaná morálka, ale právě naopak pevný, spravedlivý řád – oproštění se od všeho „zlého“ dává člověku morální svobodu) a řadu dalších různých svobod.
Je třeba si však uvědomit též existenci falešné svobody, která často mezi lidmi přímo kvete. Je to přesvědčení o tom, že „jsem svobodný, můžu si dělat co chci“. Pokud se člověk dá svést touto pseudosvobodou, ztratí svou skutečnou (především duševní) svobodu a stane se otrokem své iluze.
Svoboda je těžko definovatelný pojem, dá se však vycítit s využitím našeho svědomí. Přesto bych zde uvedl několik bodů, jimiž jsem se na střední škole pokusil o odpověď na danou otázku – co je svoboda.
- Svoboda znamená mít práva stanovená na základě morálních hodnot, mít možnost projevit svůj názor
- Svoboda jednoho člověka je ohraničena svobodou druhých lidí. Tyto svobody se mohou propojovat a spojovat na základě intimnějších mezilidských vztahů. Svoboda znamená také vnitřní klid a mír – vyrovnanost duše a pokud člověk porušuje svobodu jiných, nemůže být svoboden ve svém nitru (ať už si to uvědomuje či ne).
- Život člověka je udáván určitými zákony např. přírodními a pokud žije v souladu s nimi, pak je svobodný.
- Svobodný člověk má možnost volby a musí být za své jednání odpovědný. Aby si člověk mohl zvolit, musí vědět (mnohdy stačí použít i „selský rozum“ a cit). Každý člověk je součástí lidské společnosti, je zodpovědný za sebe, ale i za druhé (ve vztahu k němu).
Pod toto bych se klidně podepsal, vnímám to stejně. Zvláště ta předposlední věta vyjadřuje tuto otázku úplně přesně. Připomněla mi jeden citát - "Svobodný je pouze ten člověk, který žije v souladu s Božími (přírodními) zákony."