Muž a žena

Tolik stejní a přece tak odlišní jsou muž a žena. Jaký to zvláštní vztah je mezi nimi? Jsou jako dva opačné póly, jež se přitahují a nakonec vytváří jednotu.

Ano, jsou dva – muž a žena a přes svou rozdílnost vytvářejí společný celek. Jsou dva a přitom jeden – dvě nedílné součásti jedné osobnosti – člověka. Na konci stvoření světa, stvořil Bůh muže a z něj pak i ženu. Tím vznikl celek a také nezrušitelné pouto mezi oběma.

Kdo je víc a kdo je míň – nebo jsou si oba rovni? Ne, nikdo nemá větší či menší cenu než ten druhý, ale ani naprostá rovnost mezi nimi není, vždyť muž je mužem a žena je ženou. I když v každém z nich je něco z toho druhého, nikdy nemůže být muž ženou a žena mužem.

Pokud jste se právě zamysleli a napadlo vás to, co mně, pak se nemýlíte. Narážím zde na problém feminismu, tedy zrovnoprávnění muže a ženy. Ale v čem vlastně tu rovnoprávnost chtějí a do jaké míry? Zastánkyně feminismu tvrdí, že jsou schopné se mužům vyrovnat, tedy dělat vše to, co dělají muži. Muži pak ať se naučí dělat to, co dělají ženy. Takže ženy se tedy budou formovat v mužskou osobnost a muži budou zastávat úlohu ženy. Jenže ani jeden z nich nemůže nahradit toho druhého – z toho plyne jediné a to narušení přirozené rovnováhy v lidské společnosti, její šedost, průměrnost a postupný úpadek.

Nevidím na tom nic podceňujícího a urážlivého, řeknu-li, že ženy mají na světě svoji úlohu, práci a postavení a muži rovněž. Velice, velice zjednodušeně můžeme říci, že žena se stará o vnitřní harmonii a chod rodiny a muž o její vnější zabezpečení. Je ovšem (či spíše by mělo být) naprostou samozřejmostí, že si v rámci svých možností navzájem v těchto rolích vypomáhají a snaží se tomu druhému poskytnout maximum ze sebe sama ve jménu společné lásky.

Láska, tolerance a oddanost však nejsou pouze charakteristikou chování ženy ve vztahu k muži. Jsou o vzájemném vztahu. Vždyť v manželství se prolínají dvě osobní svobody dvou lidí a vytváří jakýsi celek svobodného vztahu pro oba dva, kde platí stejná pravidla pro každého. Na této úrovni (úrovni vztahu a chování) se pak dá již hovořit o „rovnoprávnosti“, ale bohužel v otázce feminismu jsem tuto úroveň vztahu nenašel.

Vždyť láska je přece tak úžasná a krásná věc a pouto mezi mužem a ženou je poutem citu, vztahem dvou milujících a vzájemně se respektujících srdcí (to si myslím platí jak pro intimní vztah dvou lidí tak pro vztahy obecně). Neponižujme proto lásku takovými nepatřičnými pojmy jako je třeba feminismus (s obsahem, jaký jsem naznačil). Nejsme si rovni, přičemž nikdo není víc ani míň.