Střepy (Průlet prosklenými dveřmi)

Zvuk sirény sanitky mě přibil ke
zdi jednoho domu na ulici
Zvuk sanity mě ohlušil až
prolít sem prosklenou výplní ve
vchodových dveřích

Všude spousta střepů, ještě mi
zvoní v uších
ty střepy
jak padají a letí a zem
se v nich odráží

Dívají se na mě, jak tam
v kapkách krve ležím
znuděně zívají, že to není
napínavý, žádný vzrůšo
a málo krve

Rány mi zašili a opentlili
bílými obvazy, ještě mi
zvoní v uších
se zdmi bílého pokoje
barevně ladím

A pak někdy jak starý klavír
se zase rozladím, až přijdu na
vyndání stehů
leda že by zatím přemalovali
na malé jizvy