Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJÁ
20. 03. 2003
0
0
894
Autor
Lihomerka
Tuším že pozdě je
Však střepy naděje
Stále tu jsou
Ticho záhrobí se ptá
Jestli jsem to stále já
Duši svou chci dát na kříž
Ještě doufám že někdo snad
Že Ty sem najdeš cestu tmou
Znovu jsem si to přečetla. Asi jsem byla zbytečně příkrá. Tohle opravdu není banální. Samozřejmě, že báseň je osobní výpověď. Je to reakce na situaci, pocit. Na osobu. Pokud je směrována k nějaké osobě, musí mít sílu oslovit i jiné čtenáře, než jen tu jednu konkrétní osobu. Musí mít nějaký přesah. Já nejsem kritik. Mi se tahle básnička znelíbila asi tou duší na kříži. Na básnických křížích už toho viselo, a těch duší. ... Nechci se tě dotknout. Sama se potýkám s tím stokrát vyřčeným. Říct stejný pocit, ale jinak, je asi nejtěžší. Aby, po přečtení, k tobě nepřichvátal jen ten konkrétní člověk, ale chtěli přichvátat i jiní. **** Ta básnička opravdu není špatná. Jen hledat trošičku jiné cesty. :-)))
na neco se vas zeptam, vazne musi nezbytne kazdy vers davat smysl, nesmi byt osobni,...? i tak, diky za pribyvajici kritiku.