Bůh žehnej

Bůh žehnej ratolestem všem,

dětem a kvítkům a šelmičkám,

co zavítali žít života sen,

tu jemnokrutou pohádku,

co je tak kratičká.

Bůh žehnej těm všem,

co obtěžkali krokem Zem,

ptákům,jež svými hlásky,

opěvují krásu té nejkrásnější krásky,

řekám,co jako třepetavé stuhy,

dávají napít barvám duhy,

vílám,co tančí kapradím,

Slunci,jež tváře jejich pohladí-

-a pak se koupe v krvi záři,

když noc ho tiše vyprovází.

Bůh žehnej noci plné hvězd,

jež námořníkům pomáhají lodě vést.

Bůh žehnej moři,jeho hlubinám,

v nichž tajemství svá moudře ukrývá.

Východ i západ,sever,jih,

poutníkův pohled dojetím zjih,

jak je svět nezměrný a kterým směrem má se ubírat,

kde na něj štěstí čeká a kde hlad?

Kde flétna jeho bude lidem ráda hrát?

Jak je svět nezměrný...

Kolika bytostem stal se domovem,

kolika tvorům jediným úkrytem,

v strašlivé,hrozivé prázdnotě vesmíru,

v té tmavé záplavě černých kanýrů...

Bůh žehnej poutníkům,

kteří hledají svůj směr,

když Slunce za ryku kohoutů,

probouzí jejich další den.