POSLEDNÍ AKCE-3

ČÁST TŘETÍ

Nad bílými mraky se táhlo velké množství bílých kondenzačních čar, které nadporučík Karl Bremer uviděl  již zdálky. Rozsvítil zaměřovač a odjistil kanóny i kulomety Focke Wulfu. Ve sluchátkách i přes praskot uslyšel  bojové výkřiky ostatních německých stíhačů, kteří už útočili na bombardéry.

  Zakrátko uviděl formace bombardovacích svazů.  Z dálky se mu zdála čtyřmotorová letadla jako nějaké modely neškodně letící ve vzdušném prostoru. Byl překvapen počtem bombardérů. Takové množství ještě nikdy neviděl. Vzápětí postřehl, jak jeden bombardér, který letěl na samém konci jedné formace, začíná hořet. V jeho blízkosti se míhalo několik stíhacích letounů. O několik vteřin později se naklonil po křídle do strany a řítil se v záplavě plamenů k zemi. Za sebou zanechával mohutnou kouřovou stopu, která se prodlužovala a v jednu chvíli to vypadalo, jako by padající letadlo sebou škubalo na černé šňůrce.

  Odtrhl zrak a pohlédl v ten směr, kam letěl. Před sebou o něco níže uviděl letěl hned několik stříbrných B-17.

„Tak jdeme na ně. Nemají žádnou stíhací ochranu!“ ozval se ve sluchátkách hlas velitele čtyřčlenného roje v němž letěl. Poté hned sklopil let.

  Zadní střelec seržant Charles Eben přes sklo střelecké věže pozorně sledoval oblohu a neunikla mu skupina německých stíhaček, jak se chystá k útoku.

„Pozor,  spouští se na nás zezadu svrchu!“ zvolal do interkomu a to skoro současně s horním střelcem, který viděl totéž.

„Zatraceně je jich nějak moc. Dvě jdou po nás!“ vykřikl horní střelec Georgie Stewart.

On viděl také dva Fw-190, které se v klesavé zatáčce přibližovaly zezadu k bombardéru. Mířil kulometné dvojče na první útočící letoun. Vzápětí zahájil střelbu. Světelné trasírky střel směřovaly k levému křídlu stíhačky. Ve stejný okamžik postřehl, jak se objevují záblesky na křídlech nepřátelského stroje. Přitom mu náhle sjela ocelová helma až na nos, což způsobily vibrace střílejících kulometů. Zlomek vteřiny hleděl do tmy vnitřku helmy. Levou rukou si ji hbitě zase posunul dozadu. Ještě zahlédl, jak první Fw-190 uniká do strany dolů. Druhý se přibližoval velkou rychlostí.

   Palec měl Bremer na spoušti. Bombardér před ním se velice rychle zvětšoval. Trochu zmírnil střemhlavý let stíhačky, a snažil se dostat do zaměřovače ocasní plochy letadla. O vteřinu později se mu v rozsvíceném zaměřovači objevila horní část ocasní plochy. Stiskl spoušť. Skoro současně se pod ocasem bombardéru zablesklo. Držel palec na spoušti tři vteřiny a viděl, jak bílé čáry střel prolétávají kolem ocasní plochy, ale v samotném konci střelby i dopadají. Současné kolem pravého křídla proletěl svazek svítících čar. Strhl ostře letoun do strany dolu a unikl tím ze střeleckého úhlu zadního střelce.

   Eben vystřílel dlouhou dávku a trnul, když se nad ním  ozvalo několik prudkých třesknutí, které znamenaly zásahy. Německá stíhačka obratně zmizela. O chvíli později uslyšel rachot kulometů horního střelce. Vzápětí zahlédl mnohem výše proletět stíhačku Me-109, které se od předku táhl bílý pruh kouře.

„Pěkně jsem ho osolil!“ uslyšel ve sluchátkách křičícího horního střelce. Rychle natáčel ve směru nepřátelského letadla kulomety, ale to stačilo včas zmizet.

„Jéžiši! Podívejte! Odpalujou na nás i rakety!“ zařval boční střelec Ralph Taylor.

„Střílejte po nich!“ ozval se hned kapitán Kirk Gleason.

   Eben ke svému zděšení zahlédl vzduchem letět několik oválných předmětů. Natočil kulomety jejich směrem. Vzápětí vypálil. Hned si také uvědomil, že zasáhnout některý z nich, bude věcí náhody.

   Bremer stoupal v bezpečné vzdálenosti od bombardérů a sledoval, jak dvoumotorová letadla odpalují neřízené rakety. Netrvalo dlouho a ve formacích bombardérů se objevily první záblesky znamenající zásahy.

                                               KONEC TŘETÍ ČÁSTI

 

 

---