štvanice

Když jedu nocí temnou ze štvanic

k domu - v kterém trudně sídlíc

já vůkol rozlévám svůj žal

místo bych ti, ty krásná, květy natrhal

Pak samoten uléhám ke spánku

do lože s modrými nebesy

a tuším žes tam - kdesi

že poletuješ ve vánku

k ránu volám ze sna, jak smyslů zbaven

ráno vstanu, vždy tak znaven

a vídám tvůj odlesk na nebesích

neb tuším žes tam, v temných lesích

Jak víla, co s chutí mládence k smrti utančí

a bez okolků pak jeho, nevidoucí, oči zatlačí

jak podobna zlé zmiji

co na kameni se divě svíjí

Já nechci tě nechci již více

zhasni ty krutá, jak sfouknutá svíce

jen hladit a líbat tvůj vlas

já toužím znova, znova a zas