V zátiší

Tisíc let žiješ, skálo,

v krajinách moře,

které se ozývá

každou hladinou,

každou svou hlubinou

ve tvé duši.

V srdci ti roste borovice,

                          kořeny –

zaťaté pěsti do tvých žil,

vrcholek –

slunci na dosah.

Dříve než roztančíš

kameny plné života,

sehni se ke břehu,

skloň se, skloň,

spatříš svou věkovitou růži,

stříbrnou ulitu,

tepaný obrázek

ve stínu vodních řas.