Už ne !

Už ne!

Nebudu sedět v koutě, nebudu čekat

Nejsem vůbec zoufalá, chci si jen hrát.    (na osud)

Očima Tě najdu a nejistotu svou pohozením vlasů odmrštím.

( pro Tebe)

Pohled do očí zaskočí.  ( koho víc)

Dívám se přes parket a těkám v davu hemžících, počkat !

Oči !

V té tmě a daleko jsem našla tobě patřící, teď vydržet a neuhnout,

Evian mne asi nepodpoří.

Sebrat sílu, ještě pořád nevěří, ano Ten pohled můj míří do Tebe.

Pane bože kráčí ke mně, nebo kam ?

Přijde ke stolu, má zvláštní nejistej výraz.

Chce uvěřit, je tak krásně nesmělý, Ten úsměv, pohled očí

Veř, jen veř!

Nehraju si, chci Tě svést!

Tak pojď už blíž, já chci Tě mít

Neví jak ústa rozvázat a já už sílu ztrácím.   (nebo ne?.

Odchází?

Krouží okolo mně neustále, netroufá si!   ( a já mám)

Hrajou rychle, půjdu říct ať  zpomalí.

Nemusím!

(Zuzanoo, je příšerná, ale Teď se mi zdá víc než kouzelná)

Je tak nádherně bezradný , když sklenici mu z ruky beru ,

na stůl odkládám, vedu jej za ruku.

Topí!

Topí se tak krásně v rozpacích, než vkročí na parket

Za jeden tanec co dech mi vzal, ano za Ten stál!

(a pak další, nespočítám)

Oči toužící, tep zrychlený a duše srdce dává všanc.   ( domněnkám )

Úsměv do záře reflektorů se noří když do mě

(nebyla To jiskra, ale blesk co nás k sobě sved)

 dnes vstupuješ.

Tak jako tenkrát