Predtucha

k basni nemam nic ale neda mi doplnit diskusiju Miroslawek kritizuje basen (na vysokej urovni) nic viac nic menej a vsetci ostatny obhajujete autorkino EGO (to mozete pisat k autorovy nie k dielu) -

Rozumím tomu textu, alespoň myslím. Dokonce jsem si dal tu práci přečíst Miroslawkovy vývody. Je řekněme autorem poučeným stran všeliterárních dogmat :-)) Nic ve Zlým, Miroslawku...ale věta "Primární funkcí básnického jazyka na rozdíl od jazyka sdělovacího (tj. tedy onoho normálního, běžného, jehož právě používám) není sdělovat, nýbrž naplnění vlastní funkce estetické" mi přijde poněkud školometská a hlavně překonaná. Protože nejspíš potřebuješ argumentaci, pomocí níž si dostatečně ověříš teoretické (nebo zkalibruješ) kvality objektu své vlčí touhy dokázat že umíš (Umíííí, hihi ječí portýři z Port), uvedu první příklad, který mě napadne: tak třeba Jáchym Topol, Sestra, kterou jsi zmínil.. je spíše báseň, předlouhá a pro mě zřetelně vysvětlitelná a pochopitelná. Všechny kohouty otevřené od velmi talentovaného autora, který vlastní práci na příběhu jakžtakž ustál a který poezii používá jako barevný polarizující filtr na omšelá slova pro popisy každodennosti. Všimni, že nejsilnější pasáže (tj. například procházka po lágru s kostlivcem) jsou prosty těchto tanečních básnických půlobratů.. a hlavně do příběhu o postrevolučních reáliíích prostě nepatří. I když osobně jsem za ni vděčen nejvíc. Naplnění estetické funkce pro samu potřebu naplňování je nesmysl. Topol nenaplňuje nic, vytváří nové. Právě proto, že na tuhle předepsanou notečku zvysoka kašle. A mísí básně do reálně vyhlížejících textů, přimíchává mystično, dávkuje násilí a bolesti a když už myslíš, že má dost, přidá na volume v podobě nejtěžších mužských obsesí: moje ženavíla je děvkou z vnitřní potřeby. Ostatně svou tezi další větou popíráš. Je třeba skutečně skutečně mluvit za sebe. A tahle holka mluví sama za sebe. Já z té básničky cítím její strachy, která si ve zmatcích a nejistotě vlastních pocitů přilévá do ran sůl představami, že se děje ještě neco horšího, než jak to ve skutečnosti je. A trpně čeká, jak to dopadne, ochromená strachem. Přijde mi to hezké.. a pravdivé. A že používá poměrně omšelé přívlastky jako Slaměná? A že solí rány? Třeba si nepotřebuje rozškrabávat jizvy, odtrhávat strupy, nechat v sobě růst podivné kytky neklidu, jak bych to stejně omšele vyprsknul třeba já.. je jedno Popravdě hovoří. A mi to stačí. Dám tip.

zabudol som avi

To není o mém osobním pocitu...

Miroslawek: Ty ma nikdy nebudeš akceptovať...keď Ti ale niečo nesedí, to ešte neznemená že je to zákonite zlé

prúdim vodou...ak zavadím o väčšie balvany...zjojknem tvárim sa...že sa nič...nestalo (a stále sa vraciam) neprerušene

no, už viem čo je aktualizácia ...teda môj prístup k tomuto rextu je môj, členila som verše podľa toho , aký význam som nimi chcela povedať...ono to nie je asi nič nové....ale nesie to pečať môjho originálneho autorského pohľadu na vec

Miroslawek...myslím že tvoja práca s textom pri tvorbe je pre Teba asi dôležitejšia ako priznávaš....mienim podľa toho, čo si si na mojom diele všimol a ako si reagoval...vytýkal si mi, že v tejto básni nie je nič nové po jazykovej stránke....ale ja si myslím, že si to len prehliadol....obmenu jazyka ja vidím v štalistických figúrach ktoré som použila na vyjadrenie myšlienok....napr. slamená predtucha....odliv pokoja....kvapôčky strach sa vlievajú.....toto jazyk vo svojej bežnej komunikačnej rovine neobsahuje....preto myslím že tvoje tvrdenie nie je správne....len si niečo nepostrehol

Nezdá se mi, že bych něco přehlédl, nemám příliš ve zvyku dělat ukvapené soudy... tedy, když už je vyslovím veřejně... V tomto textu není nic nového nejen po jazykové stránce, rozhodně nemohu říci, že by byl objevný... idea i myšlenkové obrazy, jsou stejně moje jako tvoje, na tohle patent mít nelze... pokud si se domníváš, že tímhle směrem a tímto způsobem přemýšlíš sama, žila jsi zřejmě od narození na samotě u lesa... a nebo si vážíš každého skvostu, který ti upadne od úst, ale to doufám upřímně, že ne... Příčinou toho, že mé poznámky byly víceméně jazykové povahy, je fakt, že obsah i způsob výpovědi básně je sám tak zřejmý, že není zase tak k čemu se vyjadřovat. Myšlenka je v zásadě prostá... sleduje jednu lineární rovinu... a kdyby někdo náhodou tápal, název mu to zcela jistě zarazí do hlavy jako hřebík... Autorskou pečeť . skutečně nechci být zlý a jízlivý, ale popravdě.. mne to rozesmálo... dílko nějakou výraznou určitě nenese... tedy, alespoň v tom pozitivním smyslu. Právě to jsem ti chtěl napovědět, že tohle by mohl napsat víceméně kdokoliv, kdo dosáhl jisté (asi tak ranně středoškolské) úrovně... a také vlastně už nejednou napsal. Ovšem za první republiky by takovýto text byl zřejmě pod úroveň septimána... jenže klasické vzdělání i všeobecná sečtělost bohužel od té doby docela hodně upadly. slaměnou předtuchu už před tebou použili mnozí jiní... a to ostatní je bez urážky, ovšem i bez pochyby klišé, označovat to jako stylistickou figuru je vcelku odvážné... (náhodné) odlivy klidu (to je kupříkladu předválečný Nezval, ale ten to aspoň uměl použít, protože o to jde), kapičky strachu se slévají, bouřlivé vlny představ?/i>, soli do ran a tiché zátoky... promiň, ale to bylo tolikrát napsáno, odvážil bych se tvrdit, že to bylo nepůvodní už v 19. století (a to i na Slovensku). Jistě, že se můžeš pokoušet tvrdit, že právě to, jak jsou jednotlivé části spojeny a co dohromady vypovídají z nich činí ojedinělý, originální celek... ale věř... opravdu tomu tak není. Takových veršovánek jsou na hřbitovech poezie tuny. Mít čas a Národní knihovnu doma... nebo chuť prolézat Písmáka, rád bych na příkladech dohledal... a doložil. Ale není nutné,abych to dělal, buď na to sama přijdeš... anebo ne. Kdybych se měl vysilovat u každého podobného textu... asi bych z toho nevyšel. Práce s textem... já bych to přímo takto nenazýval, ovšem co v určitém smyslu jiného je psaní veršů? Výpověď, sdělení? Jistě ne. To zaznívá z ampliónů na nádraží nebo na transparentech "Válka je vůl". Sdělení pocitu? To řeknu: "zemřel mi otec, jsem smutný, bolí to, nechte mě".... Můj pocit ze mě nedělá básníka a ze sdělení nedělá báseň. Tu dělá až ona "práce s textem". Nakonec ona báseň jako taková nemusí po významové stránce sdělovat nic, viz. Holanova Modlitba kamene, Morgensternovo Velké Lalulá, ap. Ž něco není úplně běžné v jazyce tzv. normálním, neznamená, že je to dost dobré pro současný jazyk básnický. Primární funkcí básnického jazyka na rozdíl od jazyka sdělovacího (tj. tedy onoho normálního, běžného, jehož právě používám) není sdělovat, nýbrž naplnění vlastní funkce estetické. A jsme u toho. Je účelem znovu napsat Erbenovu Kytici, Seifertovy Ruce Vewnušiny... nebo třeba Skácelovy texty nebo Topolovu Sestru? Ne... je třeba mluvit hlavně skutečně ze sebe, používat vlastního výrazu tváře... resp. snažit se... a to je celé...