Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMimoběžky
03. 04. 2003
4
0
1104
Autor
Xebeče
Jako náhodní milenci
na nepravděpodoných drahách osudu
stále se míjíme
v nečekaných explozích
Ve dnech, které nenastaly
se naše těla prolnula
a s hlasitým plesknutím
vystoupila na opačné straně
postele
~ ~ ~
Ve světě, který
existoval uvnitř mýdlové bubliny
nadmutého alter ega
jsem rezignovat na ostrost světa
O to víc jsem se nalezl
poškrábaný zulámanými nehty
po obou stranách duše
pod klenbou Tvého pánvoví
Výborně zpracované věčné téma, které nikdy co lidi na světě budou neomrzí, nikdy nezreziví, bude stále ve středu zájmu. Čím to je, že se nikdy tato rovnice nemůže vyřešit....
Velmi pěkná báseň, je s podivem, co vše, i třeba celý život se vejde do těchto pár trefných řádků.
Vážné, ale svým způsobem i úsměvné. Již obroušené téma, ale zpracované zase trochu jinak - osobitě.
O to víc jsem se nalezl
protože nehty...
..
připadne mi ONO fakt pjeknéé
**