Indie´s

........ a zase to bylo tady, ten těžko definovatelný pocit lehkosti a splynutí, kdy mi nevadilo, že se lidi okolo divně tvářej, když procházím kolem nich a kdy mi i spousty smrdutých aut, projíždějící v těsné blízkosti, byly celkem blízký, no né zas tak úplně, ale prostě mi v tu chvíli připadalo, že jsou jaksi na svým místě a že je všechno, jak má být, že i Bůh to tak chce a že zas třeba zítra budou demonstrace proti všemu možnýmu, a i ta ekologie třeba jednou zvítězí v našich zaslepených myslích,..................a to bude taky dobře, ..............všechno do sebe zapadalo, zapadá a děje se správně, má to nějakej smysl...... uchopit se to nedalo, tenhleten pocit a myslet si, že ho jakkoliv podržím i pro budoucí okamžiky, to byla taky čistá naivita, tenhle pocit je totiž neuchopitelnej a nekonzervovatelnej a je třeba si ho navodit vždycky znova a znova, jako by to bylo pořád poprvý......... moje duše se vzepjala v čistým závanu radosti a  vyletěla (?) hodně vysoko, jako ten pták, kterýho jsem před chvílí zahlídla kroužit na obloze.....v tu chvíli bych dokázala vzít kohokoliv  za ruku a mluvit s ním o drobných všednostech každodenních pocitů, pozvat ho na čaj nebo pivko, ale netvářit se při tom nijak moudře a nepouštět se do sáhodlouhých keců, jenom v tu chvíli být a vychutnávat splynutí, že jsme jedno.........

jsmejednojsmejednojsmejednojsmejednojsmejednojsmejednojsme

......mantra té chvíle, která nikdy netrvá tak dlouho, jak bych si přála, kterou ještě pořád dokáže narušit klín, který mi někdo či něco (byť nevědomky) zatne svojí sekerou někam vlevo mezi žebra, v tu chvíli se brána ráje zavírá a pohoda je v nedohlednu...................i tak to ve mně sílí......................JSME JEDNO.................JSME...........................................