Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSama sebe mít.
Autor
Koketka
Jsem člověk a svojí rukou hraji písenˇ boží.
Tah štětcem a vím, že on ho se mnou musí prožít.
Musí?
Jsem jeho součástí, jsem jeho zrak.
Třeba si jen tak bůh se sebou samým hraje.
Třeba nás používá, aby se mohl vyjádřit.
Jsme jeho obrazem?
Jsi jeho obrazem?
Co když jsme on sám?
Co když jsem on sám.
Co když jsi on sám?
Jsem jeho projevem?
Proč píšu třeba?
Abych se mohla projevit.
Proč se chci projevit?
Pro Tebe můj plameni.
Já jsem obrazem jeho,
jsem jeho částí,
jsem jeho projevem,
jsem jeho hrou,
jsem jeho povahou,
jsem jeho duší,
jsem jeho vším a ničím.
Mám sebe, mám oči.
Díky za mé oči, že mohu se dívat. Vidět Tě kolem sebe.
Díky za můj sluch, že mohu Tě slyšet, díky za písně co překrásně nás mrazí a vzdávají Ti hold.
Díky za hmat, díky za to, že cítit Tebe mohu.
Díky za čich, vůně a vše co vnímám.
Díky za sebe pane.
Díky za vjem.
Díky pane, že chutná mi tento lahodný pokrm.
Díky za srdce, že rozezná co libé Tobě jest.
Díky za vše okolo i uvnitř.
Díky za zlé i dobré.
Díky za vše.
Díky za to, že jsi v mé duši.
Díky za procitnutí.
Amen.