Proč být šťastný?

Denně ho potkávám,

když kráčím v zamyšlení -

hlavu plnou starostí a obav.

Postává u výkladních skříní,

dívá se do korun stromů

a tvářím za sklem tramvají,

vesele mává na pozdrav.

On ještě dovede se smát

a z prostého života radovat.

Zpívá si, když kráčí ulicí,

se slunečními paprsky

dává se do tance,

však náhle mizí,

když natahuji k němu ruce.

A začínám se smát,

děti si v parku hrají,

po azurovém nebi

uhání stádo beránků.

Najednou je mi do zpěvu

a mávám na pozdrav

tvářím za sklem tramvají.

Pochopil jsem štěstí,

prostou radost ze života.