Parta z kolejí

            Igor Sláma usedl kolem sedmé hodiny podvečerní v hale kolejní budovy ke stolkuspolu se svou partou. Tu tvořila jeho holka Glivice a kamarád Pochyla se svou známostí Ivčou. Až na občasné špehování vrátným nebyli vcelku nikým rušeni neb byl víkend. Veselili se, z plastových petlahví popíjeli svařené víno, co vyrobili na sporáku v kuchyňce na patře z laciného Kláštorného tajomstvá a mezi doušky nasládlé rudé tekutiny vypalovali hrdla množstvím tabákovek nejistého původu.

            Na pokoji u Igora nechali spolubydlícího Kyrila Scápku s jeho přítelem a regulérním milencem z daleka a vaječným koňakem, jež si chlapci zakoupili v nedalekém konzumu, aby ještě více rozohnili svá už tak nemálo teplá těla. Igor jim jednou za čas dopřál soukromí a spát chodil ke Glivici. Ta měla víkendy pokoj pro sebe, bez spolubydlících ještěrek.

            Ivču napadlo, že přinese žolíky, aby si parta zkrátila čas trávený u petláhve hrou v karty, ale našla jen černého petra a, a tak ho s výskáním projevujíc tak své laciné štěstí, donesla ke stolku. Všichni byli nadšeni a Pochyla se hned ochotně ujal míchání a rozdávání ďáblových obrázků. Glivici už po druhé hře začlo být jaksi horko a tak nechala spadnout svou flanelovou košili pod ramena, což notně rozrušilo Pochylu, kterému se při míchání karet nepěkně zamíchaly prsty do sebe – totiž tenké jako nudle, pro úplnost rovněž zažloutlé od přemíry vstřebávaného nikotinu už zmíněných tabákovek nevalné kvality. Igorovi teď už zčervenalému v tvářích bleskl hlavou nápad a hned ho vykřičel vespolek: „Dáme si vejplach mozkůůů!!!…“, čímž mínil poslech satanistické heavymetalové kapely Rooth. A parta s nadšením následovala nezpochybnitelnou autoritu beroucí scody po dvou do Glivicina pokoje.

            „Ave Sa – ta – nas, ave sa – ta – nas“ neslo se z reproduktorů pokojem, chodbou, budovou i přilehlým okolím. Igor se vysvlékl do půli těla a nechal hrát prim vystouplým žílám na šlachovitých končetinách. Ostatní podvědomě opakovali nekoordinované pohyby po svém vzoru. Pochyla pokyvuje hlavou dopředu a dozadu – takto se projevuje obvykle po nestřídmé konzumaci pálenky z chleba, kterou si často z ekonomických důvodů sám s kamarády z pokoje vyrábí. Jeho holka Ivča zvrací v čím dál kratších intervalech a její zvratky jsou čím dál řidší. Už je jich plné linoleum. Glivice dávno zavřela oči. Hudba ani u její hlavy dopadající nohy poskakujícího Igora jí nevadí…

            Za okny je těsně před rozedněním, od země stoupá pára jak je chladno -  podzimno. Igor znaven, opilý do bezvědomí leží na vínem zlité posteli bradou vzhůru, vedle jeho dívka Glivice ve stavu podobném mírně sliní z koutků široce otevřených úst. Na druhé posteli se mačkají Pochyla s Ivčou, těžko říct kdo má na svědomí obrovskou zažloutlou skvrnu na prostěradle pod nimi.

            Na úplně jiném pokoji i když jen pár dveří odtud teď spokojeně v klubíčku oddechují Kyril Scápka se svým přítelem a milencem z daleka ve spánku o to toužebnějším oč si – schopni ještě těšit se naněco – z dneška neukrojili beze zbytku, ale nechali v láhvi vaječného koňaku zdejší provenience něco na další noc.