POŽÁR-2

Cesta, po které jeli, se stáčela doprava a oni po pravé straně viděli valící se černý kouř, který silný vítr vál nízko nad zemí.

„Musíme dojet co nejdříve k dřevěnému mostu, co vede přes říčku. Určitě tím směrem ujíždějí všichni, kteří  už zaregistrovali požár,“ řekl Jack Evenson.

„Vítr  ten kouř žene přímo na tu silnici, co vede k tomu mostu. To vůbec není dobré,“ mínil John Wejtasa.

  O chvíli později vjeli na asfaltovou silnici. Nalevo se už prostor halil do kouře. Velkou rychlostí projeli kouřem a dojeli k dřevěnému mostu,  u něhož se sbíhaly hned tři silnice. Přes kouř viděli v dálce u jedné ze silnic probleskovat plameny. Také spatřili dvě rychle jedoucí auta, která jela zrovna po té silnici,  u které už hořelo. První automobil projel bez úhony,  zatímco druhému hořely obě zadní pneumatiky.

„To je blázen. Proč nezastaví!?“ vyhrkl ze sebe John, načež oba sledovali, jak se automobil před mostem dostal do smyku. Vzápětí bokem narazil na začátek mostu,

 od něhož se odrazil a zůstal stát napříč na  nájezdu na most. Rychle se k němu rozeběhli.

  Most i okolí se začalo halit do kouře. Ve vzduchu byl cítit blížící se žár ohně. Oba to v tu chvíli příliš nevnímali a co nejrychleji otevřeli přední dveře automobilu,  ve kterém seděli dva mladíci. Zadní kola již zcela hořela a plameny přeskočily i na zadní část automobilu. Poněkud otřesené je odtáhli co nejdále od auta. Vzápětí nato k mostu velkou rychlostí přijížděl další automobil. Začal brzdit. Po prudkém zastavení do něho zezadu narazilo další vozidlo.

„Zatraceně!“ procedil mezi zuby Jack a rozeběhl se k hořícímu automobilu. Rychle začal u otevřených dveří auto tlačit. John také přiběhl k autu a tlačil ho z druhé strany. Podařilo se jim ho dostat  ze silnice na okraj svahu. Z něho pak sjelo již z velké části zachvácené plameny.

„Jeďte rychle za most!“ křičel na zírající lidi v obou autech. Oba automobily pak most přejely. Oba mladící, kteří neutrpěli žádná zranění, se rozeběhli k mostu a přeběhli ho v tu chvíli, kdy jejich hořící auto explodovalo.

„Podívej, co jede aut. Ten most musí zůstat vcelku co nejdéle,“ řekl Jack.

„Zrovna jsem mluvil ze základnou. Sem naši dorazí tak za půl hodiny,“ oznámil John.

„To už bude pozdě!“

  Vichr hnal plameny stále blíže a blíže porostem k mostu a první ohniska požáru vzplála už i v bezprostřední blízkosti mostu. Oba vytáhli z jeepu dvě malá benzínová čerpadla, kterými začali čerpat vodu,  kterou pak stříkali na most a jeho nejbližší okolí. Most duněl pod projíždějícími vozidly a oni jen bezmocně hleděli na přibližující se plameny.

„Hele,  už jsou plameny i na druhý straně!“ zvolal pojednou John.

„Vidím. Nebude dlouho trvat a bude v plamenech i druhý břeh. Nemá to cenu. Musíme vypadnout. Vypadá to, že ti, co sem stihli přijet, už projeli,“ zkonstatoval Jack.

  Pak vyběhli po svahu k silnici. Naskytl se jim pohled na vysoké plameny, které se k nim přibližovaly. Nasedli do vozidla a rozjeli se k mostu. Přes přední sklo viděli, jak hoří porost i na druhém břehu. Most také na několika místech vzplanul.

„Šlápni na to,“ řekl John a zadíval se na několik hořících stromů za mostem.

  Jeep přejel dřevěný most. Po obou stranách silnice šlehaly plameny. Vzduch začínal být těžko dýchatelný. Zraky obou se upřely na prostor před nimi. Vzápětí nato se přes silnici zhroutil velký hořící strom.

„Brzdi!“

Jack  už při výkřiku sešlápl pedál brzd. Hořící kmen stromu oba vyděšeně sledovali přes přední sklo.  Předek jeepa zastavil těsně před spadlým stromem. Strnule hleděli na do výšky šlehající plameny.

„Couvej!“ vyhrkl John.

Couváním sotva ujeli dva metry, když se  před nimi na silnici zhroutil další strom v plamenech. Před nimi i po stranách všude plály plameny. A za nimi byl jen most,

 za kterým bylo také vše v jednom ohni.

                                                   KONEC DRUHÉ ČÁSTI