Ve změti opravdovosti

Zemřel den

a štěstí vleče se na provázku

červené šněrovačky

Pojď, vlezeme do strun kytary

ostrých jako pila

pojď, hodíme prstýnek zpět do ledové vody

Odčerpané drobečky

sypou se ti do srdce

a sladce chutnají ve vypuštěném bazénu bez linek

A linecké rohlíčky

usmívají se na talíři

jako obyčejně, místo pláče

Řeřicha tropí němým neplechu

kynklají se ze strany na stranu

jako tvrdé patky modrých studánek

Chtělo to skončit

podřezat si lesk po čerstvých citrónech

ale vínem opojení vzdycháme

Úpí i kytara

opřená o stěnu pokoje

stín dopadá na počokoládovaná spáleniště

a nechává nás žít