DO LETNÍHO KINA A ZPĚT-3

Když film skončil, tak někteří z přítomných ani  konec moc nevnímali. Bylo to následkem požití nápojů, které rozhodně  nebyly  nealkoholické.

„Škyt..zatracená škyt.. avka,“ vysoukal ze sebe Patrik.

„Tak si neměl to pivo tak lemcat,“ řekl mu Lukáš.

„No, to ji chce zapít,“ mínil a namířil si to k jednomu ze stánků.

„Hele, abys došel do chaty,“ ozval se David.

„V klidu. Sice nemáme motorku, ale aspoň můžeme nasávat,“ řekl Petr, který už  také měl  něco vypito.

  Za chvíli vyšli bránou na ulici, kterou jezdilo jedno auto za druhým a skupiny lidí rychle mířili do svých chat a domovů.

„Hej! Nemáte někdo otvírák?“ zeptal se Patrik, přičemž vrávoral po ulici.

„Vždyť jsi ho měl,“ řekl mu David.

„Já ho asi ztratil. Tak stopnu nějaký auto. Třeba někdo ho někdo škyt bude mít..“

„Prosím tě,  nikoho nestopuj!“ vyhrkl na něho Lukáš a táhl ho co nejvíce na stranu vozovky.

„Škyt..Chci otvírák…a to hned. Kdo má otvírák? Kdo má otvírák!“ začal skandovat a přidal se k  němu i Petr.

„Dej sem tu flašku. Bude ti zase blbě jako posledně!“

„Jé, a mně.. škyt taky blbě je.. škyt,“ konstatoval a brzo se předklonil  na okraji vozovky a při vyprazdňování žaludku spadnul do příkopu. Lukáš hned za ním seběhl, zatímco David spatřil, jak si to Petr míří nejistým krokem k telefonní budce.

„Já zavolám taxíka. Mně se nahoru do kopce nechce šlapat,“ řekl a vstoupil do budky.

„Přestaň blbnout!  Stejně nemáš kartu!“

„Haló,  haló,  proč je taxíků  tak  málo!“ křičel do telefonního sluchátka. David se ho pokoušel z budky vytáhnout, ale šlo to dost těžko.

„Ty čuně, teď smrdíš  jako nějakej bezdomovec!“ ozval se Lukáš, který tahal zase Patrika zpátky na ulici.

„Počkej,  já chci zavolat tamtý…“

„Nemáš na ní číslo!“

„Já si ho zjistím na informacích!“

„Nevíš, jak se jmenuje.“

„Tam mi to taky řeknou!“

Pak se ozvalo rupnutí a oba leželi částečně v budce a částečně před ní. Petr ke svému překvapení svíral v ruce utržené sluchátko.

„Ty pitomče! Cos to udělal?“ zděsil se David.

„Kdybys mě netahal, tak se to nestalo!“

„Co to tam vy dva vyvádíte?“  ptal se Patrik a došel  až k nim.

„Fuj. Ty smrdíš! Ty ses poblil!“ vyhrkl ze sebe David.

„Jen trochu.“

„Hele, mám nakrátko utržené sluchátko!“ řekl Petr.

„Dej ho tam zpátky. Ještě nás někdo uvidí a bude malér!“ ozval se Lukáš.

Ve stejný okamžik zahřmělo a zraky všech se upřely na oblohu, kde nebylo náhle vidět žádné hvězdy.

„No a ještě tady zmokneme. Pojďte rychle!“ řekl David.

„Prší, prší, jen se leje, jakpak na chaty dojdeme,“ zazpíval Petr.

„Dělejte. Ať jsme aspoň za mostem!“ zvolal Lukáš a čtveřice postav se rychlým tempem dostala k mostu.   Na obloze se začalo blýskat a světlo od blesků ozařovalo na dlouhé vteřiny široké okolí řeky.

                                         KONEC TŘETÍ ČÁSTI