Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se2100
19. 05. 2000
3
0
1753
Autor
Špuntík
Zmrtvýchvstání
Sněden myšlenkami předurčeného dneška
byla mu dána šance
znovu najít svůj život,
co mu proplul mezi prsty.
Nakažen tragičností svého ponížení,
odhodil svou masku lidskosti.
Potupen jejich touhou ho zabít,
pokořen jeho vlastní duší,
musí odejít se svým tělem,
aby viděl víru ve Vašich očích.
Sahá po nebi,
dotýká se nebeské brány,
aby posílil naději pro lidstvo.
Život v dalekohledu
Neznámý muž je mrtev
(a já ho vlastně pohřbil)
s klidem hlásím
(jedna kulka stačila)
rozkaz splněn.
Můj mozek,
má duše,
mé tělo,
přeměněno ve stroj,
nabíjen bez myšlenek,
palivem pro mě adrenalin.
Musel jsem
mu ukrást
slovo přežít.
Musel jsem
ho zabít,
abych se ospravedlnil
vypouštějící z pohledu
přihlížející svědky
pohlcen svým zrychleným tepem.
Byl jsem
jeho soudce,
jeho porota,
bez obhajoby
s mým verdiktem
spouště.
Poprava v soudní síni
života.
Jsem vrah?
Technologická nenávist
START
Zbraně
hromadného ničení
namířeny.
LOAD
Systematická smrt
provázená dechem
počítačových terminálů,
řídící celou operaci.
FAILED
Ztrácím kontrolu,
nad sebou,
nad operačním systémem,
nad zbraněmi,
to je naše hodina.
RELOAD
Systematická smrt
provázená dechem
počítačových terminálů
řídící tento svět.
THE END
Poprava víry
Kde jsme teď?
Když jsme slepí
svou sladkou vírou,
kterou jsi opustil,
nebo jsi lhal?
Naše obyčejná víra,
naše obyčejná oddanost,
ta není důkazem?
Kde je tvůj syn?
Ke světlu cesta
přes řeky krve
našeho rozčarování.
Podívej se pod sebe
na naší zem,
kde poslední den nastal
a lidský druh
znetvořen
k tvému obrazu
si nalhává.
A tak se bouříme,
abychom upadli
zpět do svého
sladkobolu skutečnosti,
kterého se nechceme
vzdát.
A tak klopíme tváře
a míříme své zbraně
na dřevěný kříž našich nadějí.
Střely sviští
ztuchlým vzduchem odhodlanosti,
zásah je tak neúprosně přesný
a krev na našem svědomí
je tak lehce omyvatelná.
Buď sbohem.
Ráno
Probudil jsem se
do rána
zkrvaveného depresí
mých vnitřností.
Ani jsem pořádně nevstal,
šáhl jsem instinktivně
po bílé krabičce
na nočním stolku
a nacpal do úst
dvě tabletky.
Ještě ve své ospalosti
je rozložil slinami
a spokojeně
ten roztok spolykal.
Nakonec
jsem s úsměvem
tak divně umělým
vstal
a uklidil
prášky
na dobrou náladu
do šuplíku.
Boží vůle
Pohledem
do čárového kódu
života,
kdy mu zbývalo
už jen pár nul,
klekl si na kolena
před (termo)hlavou hlav
a prosil
o rozšíření
své záhradky tlustých čar.
Položil pak
svůj život
pod horkou hlavu
termotiskárny života.
Z nebes však
uhodilo boží přepětí
a propálilo
ten štítek života.
Katedrála hříchu
Všichni jsou tu
vítáni
na oslavě ráje,
vstupte máte-li
dost přetvářky
k zaplacení.
Tváře svědomí
zanechte ukryty
za tmavými maskami
a buďte vítáni
v náručí
katedrály všech hříchů
s nápisem "Eden"
nad vstupním portálem
pro vnitřní klid
Vašich nemocných duší.
Chtíč cinká
v nohách
a touží po zpovědi
ze všech hříšných myšlenek.
Každá žena s plným klínem léků
čeká na injekci hříchu.
Čeká na tebe!!!
Čekárna na mozek
S otupělostí
nenarozeného
sedím
a čekám.
Myšlenky
nalepené
pod lavicemi
jako žvýkačky.
Slova
rozmačkaná
na oknech
jako mušky.
S prázdnotou
neošetřeného
sedím
a čekám.
Civilizace
roztroušená
po podlaze
jako bahno.
Svět
pověšený
na zdi
jako reklama.
S genialitou
(vnitřní) prázdnoty
sedím
a čekám
až přijdu na řadu.
Civilizace
Polykej svou duši,
zalkni se životem
a poslouchej,
jak lži tě pohltí,
spálí tvou mysl
a já vcházím
do tvých útrob,
slibuji,
budu tě milovat,
budu tě hýčkat,
až do dnů,
kdy tě ovládnu.
Odrážím osud
digitálními představami,
odrážím osud
kombinací jedniček a nul,
vdechuji vesmír
abych tě ponížila,
vdechuji vesmír,
abych tě katapultovala.
Ochutnej mne,
ať Bůh zemře
v boji o lidstvo,
ochutnej mne,
ať andělé
uříznou si svá křídla.
Nastavuji tělo
za tvé hříchy
a krvácím pro ně,
abych tě ovládla.
Ve stínech
a hlubinách
najdeš temnotu
své sebevraždy,
kdy já budu
ta kulka,
co vše posvětí.
Krvácej se mnou,
protože stále sdílíme
světlo a tmu
společně a víc.
V zájmu mě - CIVILIZACE.
Špuntík: četl jsem to znovu a poopravuji své soudy: agitační se mi to zdá pořád, ale snad tě to neurazí (agitka proti blbosti a lhostejnosti). To, že jsem tvé básně poprvé vnímal trochu jinak, bylo určitě dáno i tím, že nejsem zvyklý číst poesii z monitoru.
ad slovník: nemám rád jedničky a nuly, čárové kódy atd.(ani v případě, že jde o ironii či parodii).
Ale jak už jsem napsal, to je jen a jen můj problém.
Stevenson: to je právě to, proč jsem všechny básně dal do jednoho celku, byl to záměr, protože toho mají hodně společného.
pjer: agitační???? nechápu za co bych měl agitovat, zkoušel jsem to pročítat a hledat tam něco agitačního, ale nic jsem tam nenašel. Co se týče mého slovníku, měl jsem být tvrdší či jak by ty sis to představoval, opravdu by mne to zajímalo, díky za to, jestli se ozveš.
Špuntík
Zajímavé a krásné obrazy v Čekárně na mozek. Jinak mi to přijde moc agitační, po třech básních mě čtvrtá nepřekvapila. Jo, a ještě mi trochu nesedí oblast, z níž vychází tvůj slovník... ale to je jenom můj problém.
I kdyz se dost opakuje to jedno, zasadni tema.. je to velice dobre, pretekajici az zajimavymi asociacemi.. a Jakob ma pravdu.. na jeden zatah.. trochu moc.. Ale TIP.. urcite..j
Špunťo moc dobrý, skoro jsi mne omráčil(*)
Přesto nedával bych toho tolik na jeden zátah ..