Pololeti

Už je to půl roku, co osud nás dva spojil, co rány času hojil a tlumil zvuky kroků, tam venku padal sníh. Já jsem opravdu šťastnej, že znovu jsme se sešli že pozvu tě dál chceš-li, a život bude krásnej, já miluju tvůj smích. A miluju tvé vlasy, co na slunci se třpytí, a jako jarní kvítí, jsou stále plné krásy, ty nejsi jen tak ňáká. A miluju tvé oči, jimiž na mě hledíš, ať stojíš nebo sedíš, tak dál se země točí, a jejich třpyt mě láká. A miluju tvá ústa, když mají barvu růže, když dotknou se mé kůže a šeptaj abych zůstal, jen dalších minut pár. A miluju tvou duši, jež má své vlastní kouzlo, co do té mojí vklouzlo, a vytrvale buší, však neuhasí žár.

---