Hudební prožitek

Pomalá glissanda kdesi ve vysoké části spektra
oslňují mé ušní bubínky,
z hloubek ke mně proniká melodie vleklá,
sladká jak sušené rozinky,
voňavý pomalý sled tónů v dlouhých, táhlých postupech
mým uším připomíná oblačnou a tklivou duhu,
nesmírná hudební nádhera nutí mě zadržovat dech -
chci slyšet vše, co cítit mohu,
až zazní znovu hluboký táhlý teskný tón,
však nyní ještě v větší kráse
zní nádherně a pronikavě - téměř jako zvon -
a zazní znovu a znova a zas a zase.
Já dýchám sladkou vůni modré melodie,
okouzlen spočívám v hebkém náručí not,
nádhera do uší mých se vpije,
ochutnávám překrásný hudební chod.

Nyní již noty stále rychleji kráčí,
až zmizí jak mlha nad ranním obzorem,
vířivá tremola v ohni smutku pláčí,
pomstychtivý skladatel vtiskl sem
násilný akord, co mlhu umlčuje.
Však mně pěst na oko!
Opojná melodie ještě chvíli pokračuje,
a už ji přerušíš ty, zlá pomlko.
Z tichosti náhle zvuk se vynoří,
když hudbě tesklivé znovu chce se hrát,
smutná muzika zas halu zamoří
a druhé téma se s prvním počne rvát,
až jejich motiv v jedno splývá,
tóny letí do fortessima
a hudba tiše pohasíná,
mé prsty se vzdalují od pianina.