Cestovní báseň životem

Kde studánka s nebem
se snoubí v jedné záři,
Tvé oči jsou stejně hluboké,
a já se v nich ztrácím.

Prozraď, kam schovala jsi srdce,
skrýš pro mne záhadnou,
dálavy moře temně volají,
a já za Tebou vyrážím.

Věčná pouť se slovem láska,
daleká a přece vždy blízko,
necítíš únavu, procitáš ze sna,
a já se jen usmívám.

Touha Tě zavádí do starých lesů,
koruny stromů nevpustí slunce,
voděnka kříšťálu tiší a chladí,
a já Ti ji nabízím.

Silou stavíš se utrapám,
v bouři toužíš po náruči,
růži rozkvetlou ve snu ucítíš,
a já Ti ji uschovám.

Věčný tok času a slz,
vzpomínky na druha odplaví,
vrba nad Tebou sklání své větve,
a já se tam uvidím.

Kapky tančí si na vodě,
oči na té kráse ulpí,
svůj smutný příběh vyprávíš,
a já Ti naslouchám.

Rty naše rozpálí polibek,
tleskám jak v tříšti mi tančíš,
našimi svědky jsou měsíc a hvězdy,
a já se zde poznávám.

Životem svým Tě objímám,
čas náš nezdá se věčný,
ve dvou se stáří můžeme smát,
a já Tě nespoutám.

Co jednou rozkvete v krásu,
musí zas odejít,
starý nad Tvým hrobem,
a já se neloučím.

Při snění líbám Tvou tvář,
ve dnech posledních jsi mojí chůvou,
na vílu zkouším se pousmát,
a za Tebou odcházím.