Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Svět Moudrosti

22. 04. 2003
1
0
1841
Autor
Kodynie

Svět Moudrosti

 

Jaký byl, jaký je a jaký bude svět, na kterém žije Moudrost z mé Pohádky o Moudrosti?

Nesmrtelných je tam pomálu a umravňují je Obři Obrů, kterých je ještě méně, zato mají velikou moc, ale nepřistupují k prohřeškům Nesmrtelných z pozice síly ale z pozice rozumu. V mé Pohádce Nesmrtelní dospěli už tak daleko, že ví, že Lidé nejsou jejich rovnocenní protivníci a tak k Lidem přistupují jako dospělí k dětem. Nezabijí je, ale jsou schopni zabíjet se mezi sebou navzájem z někdy malicherných důvodů, jako je narušení hranic svého teritoria. Jsou to v podstatě samotáři, protože jsou roztroušeni po celém světě a tak už neznají pojem pospolitost.

Obři Obrů už nikoho nezabíjejí, protože ve své duchovní velikosti dospěli k tak vysokému stupni osvícení, že ví, že smrt nic neřeší. Proto jich je ještě méně než Nesmrtelných, protože se vyvíjejí z Nesmrtelných a ti většinou ve své osamělosti krní místo, aby na sobě pracovali, protože jim stačí jací jsou. Proto se Moudrost pro svou mladost mohla nakonec stát Obryní Obrů a nastolit vládu moudrosti na Zemi a o její kompetentnosti není pochyb. Byla mladá, protože prošla v poměrně krátkém čase všemi stádii vývoje Člověk-Nesmrtelný-Obr Obrů. Její cíl byl tak jasný a konkrétní, že se nemohla od něj odchýlit, pokud jí v tom někdo nezabránil jako např. když jí Ego roztrhal na kousky jen proto, že jí překvapil, protože nevěděla, že už je tím čím se stala. Prostě jí to jako Člověka vůbec nenapadlo, že tak její cesta skončí. Jí hnala touha po poznání a nenapadlo jí, že tato cesta vede k Nesmrtelnosti a po dlouhém studiu i k následné přeměně v Obra Obrů.

Mí Nesmrtelní se stávají nesmrtelnými za odměnu a samozřejmě se můžou mezi sebou rozmnožovat a jejich potomci jsou potom také nesmrtelní. Nejsou to smrtelníci, nemusí se sami stát Nesmrtelnými po dlouhém vývoji, jak jsem to už popsala. Tedy Člověk jako larva, Nesmrtelný jako kukla a Obr Obrů jako motýl. Ve chvíli, jak jsme je zastihli v mé Pohádce, tak na světě zbyla hrstka miliony let starých Nesmrtelných a opravdu jen pár (miliardy let starých) Obrů Obrů. Proto je Moudrost velmi pozoruhodná osůbka, protože svůj vývoj zvládne jen za několik tisícovek let.

V mé Pohádce se už Nesmrtelní nerozmnožují pohlavní cestou a tak noví vznikají delším vývojem z Člověka na Nesmrtelného a ten opravdu musí mít před očima velmi náročnou a záslužnou vizi, aby se vůbec dopracoval k nesmrtelnosti. Moudrost byla na své cestě dlouho, přesněji zhruba několik staletí. Neuvědomovala si, že cestou neumřela jako běžní smrtelníci, protože nepočítala roky své cesty. Takže ani nevěděla, že se stala Nesmrtelnou a proto jsem zdůraznila, že mladí Nesmrtelní umírají v rukou starších Nesmrtelných, protože to nejsou ti, kteří se jako Nesmrtelní narodili a byli vychováváni v mravním kodexu Nesmrtelných, ale právě ti co vznikli z Lidí.

Ego musel do světa posílat z prachu zničené Moudrosti nové lidi právě proto, že Lavice Moudrosti ho měly upozornit na to, že svým podvědomým útokem na narušitele jeho soukromí zničil Nesmrtelného, který se měl stát nakonec Obrem Obrů a to je zakázáno právě již zmíněným mravním kodexem Nesmrtelných, zabíjet Vyvolené na cestě k nejvyššímu Osvícení. Teď tam musí čekat tisíce let s černým svědomím než se k němu Moudrost zase vrátí v celé své kráse.

Mí Nesmrtelní jsou už životem unaveni a tak jsou strašně nevrlí a Obři Obrů mají moc jiné práce, než aby za nimi běhali a pozvedali jim morálku a naučili je  znova pospolitosti. To je můj svět Nesmrtelných. Nezávidím jim jejich nesmrtelnost, protože je vylučuje z řad většiny a zařazuje do řad menšiny. Tedy nemají se na koho upnout, kdo by je provázel životem, protože smrtelníci proti nim rychle umírají a tak není moc hezké se dívat na to, jak ti umírá tvůj nejbližší a pak si hledat nového, který znova umírá a mezi Nesmrtelnými už druha nenajde, protože ti už se družit zapomněli a umějí být jen samotáři. Jeden Nesmrtelný nabídne při návštěvě druhému jen souboj na Život a na Smrt. Opravdu je nemůže zabít žádný smrtelník, nemoci na ně nemohou a tak mohou nakonec zemřít jen násilnou smrtí z rukou jiného Nesmrtelného. Kdo ví, proč se už jen mezi sebou zabíjejí? Možná chtějí konečně umřít, když to nejde přirozenou cestou. Já je v tomhle směru vůbec nechápu.

Teď mne napadá, že až se Moudrost k Egu vrátí, že se do sebe nakonec zamilují a zplodí spolu spoustu potomků a obnoví zašlou slávu Nesmrtelných. No a až se z Moudrosti stane Obr Obrů, možná se Egu po jejím boku podaří dozrát a stane se Obrem Obrů zároveň s ní a pak budou moci rozmnožit řady Obrů Obrů o přirozené potomstvo, protože jejich Láska bude věčná a nezničitelná a tak budou moci jejich potomci pozvednout zašlou slávu i rasy Obrů Obrů. Že se z Moudrosti nakonec stane Obr Obrů o tom nepochybujte, protože k tomu byla předurčena již při svém zrození v podobě Člověka a tak bylo předpovězeno na sklonku věků, kdy se začal hroutit svět Nesmrtelných pro jejich nedostatky a zlovůli, které se už Obři Obrů nedopouštějí, ale Ti jsou samotáři od přírody, protože se nový Obr Obrů vyvinul z Nesmrtelného tak jednou za miliardu let a noví Obři Obrů se navzájem mezi sebou neznali a nedokázali se mezi sebou už vůbec družit, protože tohle byl důsledek jejich vývoje z Nesmrtelného na Obra Obrů. Nezabíjeli se mezi sebou, ale ani se mezi sebou nevyhledávali. Také proto, že jejich úkol byl moc zodpovědný a důležitý pro fungování jejich světa, že prostě pro moc práce neměli čas zvyšovat počty Obrů Obrů pohlavním rozmnožováním. Jejich rasa zanikla ještě před tím než se na této Zemi vyvinula rasa Nesmrtelných a Nesmrtelní se mezi sebou zničili ještě před tím než se rozplemenilo na Zemi Lidstvo.

Žijí mezi námi, ale lidstvo je mezi sebou nepozná, protože jejich oči zakrněly a tak nerozeznají pravou podstatu Nesmrtelného nebo Obra Obrů a dokáží je v dnešní době vnímat pouze jako obyčejné smrtelníky. Teprve Moudrost s Egem nakonec sjednotí všechny tyto rasy a vlastně nejde ani o různé rasy, ale o jednu jedinou protože tu spolu žijí larva, kukla a motýl a neví o tom. Teda ta vyšší stádia to ví určitě a proto se Nesmrtelní zabíjejí na potkání, ale Lidi nechávají na pokoji a Obři Obrů jen do úmoru pracují pro blaho všech a ničeho jiného si nevšímají. Takže je to velké požehnání, že se Moudrost narodila, protože pak budou všichni sjednoceni a Obři Obrů a Nesmrtelní se konečně začnou znova rozmnožovat, tím pádem bude více motýlů na práci, více kukel na zrání a Lidé konečně zjistí, co jsou zač a kam patří a nebudou životem tak zmateni.


....no, tak tomu řikám zvěř.... hergot, a mě budeš tvrdit, že mám díla příliž komplikovaná :)

Kodynie
24. 04. 2003
Dát tip
Tak se nezlob, mám tu i jednodušší díla. Přečetl sis k téhle povídce i mou Pohádku o Moudrosti? Tyto dvě dílka k sobě totiž nerozlučně patří.

Shammann
24. 04. 2003
Dát tip
Myslím, že raději zůstanu u J.R.R. Tolkiena a jeho mytologie...

Kodynie
24. 04. 2003
Dát tip
Zůstaň si u Tolkiena. Mně se od něj podařilo přečíst pořádně jen jeho dílo Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky.

Kodynie
23. 04. 2003
Dát tip
Ne, v současnosti se mi to asi nepodaří. Možná někdy v budoucnosti. Ale to může být také nikdy.

j_i_r_i_k
22. 04. 2003
Dát tip
Ti Nesmrtelní mi připomínají Highlandera... Ale ti, ví, proč se zabíjejí... Ten závěr je moc fajn, jo, kdyby se něčemu takovému dalo věřit...

Kodynie
22. 04. 2003
Dát tip
Věřit může člověk čemukoliv, ale je dobré si zachovávat zdravý odstup od takových lákavých vizí. Tahle vize je ale celkem neškodná a dnešnímu člověku neublíží, protože Moudrost dokončí tuhle vizi až za několik tisícovek let a dnešní lidé se jí už nedožijí.

j_i_r_i_k
22. 04. 2003
Dát tip
Věřit a zachovávat si odstup? Ne, s tím nesouhlasím, jaká to je pak víra, když si necháš zadní vrátka, co kdyby to přecejen bylo jinak... Když věřit, tak celým svýj já, bez podmínek, bez uhýbání... A že je vize neškodná jen proto, že se naplní za dlouhé věky? To určitě ne, nějaká taková stojí za (skoro) každým naboženstvím, mytologií... A pro takové vize se i zabíjí, jak mohou být neškodné?

Kodynie
22. 04. 2003
Dát tip
Věř a víra Tvá Tě uzdraví. Není to o zadních vrátkách, je dobré v něco věřit a zároveň si říkat všechno je jinak. Kdo Ti zaručí, že to v co věříš jak je Ti předkládáno k věření od druhých je pravda. Co když je to jen pokroucená pravda a všechno je jinak. Člověk věří v to, co mu nejlépe pomůže přežít na tomto světě. Někdo nemusí věřit v nic, prostě proto že má tuto fázi za sebou a nemusí se přidržovat ničeho, co je mu předkládáno zvenku, protože uvnitř ví, že to tak funguje a tak není nutně nutné věřit, aby člověk přežil. PS: Mohu Tě uklidnit, nejsem žádný Prorok a tak se tato má vize nesplní na Zemi, na které zrovna my dva žijeme, ale spíše na nějaké jiné paralelní Zemi. Světů je nepřeberné množství. Má vize asi vůbec nepatří na tuto Zemi. A když to vezmeme do všech důsledků, je to jen výplod mé bujné fantazie.

j_i_r_i_k
22. 04. 2003
Dát tip
Tvoji vizi také moc vážně neberu, neboj, nevyjdu do ulic obracet davy na správnou víru mečem plamenným :)... Ale opět nesouhlasím, věřit a zároveň pochybovat, připouštět možnost, že všechno je jinak... To se podle mě neslučuje, jak já chápu víru, tak to znamená právě to, že odvrhnu možnost, že předmět mé víry je nesprávný, jistě, můžu mít otázky, na něž neznám odpověď, nicméně to nesmí otřást základy... Kdyby mi někdo zaručil, že to, v co věřím, je skutečné, byla by to ještě víra? Nezdá se Ti věta "věřím, že dneska vyšlo slunce" trochu absurdní?

Wopi
22. 04. 2003
Dát tip
:)

Kodynie
22. 04. 2003
Dát tip
Tak jo Jiříku, jsi hodný že mou vizi ještě dnes nepřeneseš do ulic a nebudeš hlásat šťastnější zítřky. K víře a pochybování: Není to vlastně o pochybování. nedokážu Ti to asi srozumitelně říci, jak to myslím. Já to tak prostě cítím.Ve skutečnosti jsem čistokrevný neznaboh a vyznávám jen Matičku Zemi. Vylučuje se to? V nic nevěřit a modlit se přitom k Matičce Zemi, aby měla s lidstvem trpělivost a dala mu další šanci, než ho vymýtí jako nemoc ze svého povrchu. Já nevím, nedokážu Ti slovy říci, co mám na mysli, abys i Ty pochopil, co se Ti pokouším sdělit. Prostě musíš to tak brát, jsou to paradoxy, ale já to tak mám. Věřím a nevěřím zároveň a vůbec mne to nemate ani mi to neškodí, jen to druzí nechápou.

Dělá to na mě dojem úvodu k něčemu moooooc rozsáhlému. A dobrej úvod....

Kodynie
22. 04. 2003
Dát tip
Je to nejen úvod, ale i prostředek a také konec. To už je celé. Jen jsem k mé Pohádce o Moudrosti připsala všechny reálie jejího světa.

Vážně ten svět nechceš rozhejbat ?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru