pohádka o čekání

ani horká poušť tě neobměkčí?

sama zpola oslepená pískem

karavany s nákladem slz

pomalu rdousí

její utrpení se rovná hloubce její slepoty

v touze po vodě je nemilosrdná

- nejvíc ke svému srdci -

marně čechrá její duny vítr

v oázách dávno vládne skřípavé ticho

do těchto krajin jaro nepřichází.

Snad proto se každý den pomalu vraždí

- po zrnkách.