Miluji

Miluji déšť, ty kapky šedé,

tak hebké jsou když smáčí zem.

Miluji ho, když chladnou vodu,

přináší z nebe ke mně sem.

Když kapky znějí ve větvích,

déšť šumí a zpívá.

Je tak něžný, jako smích,

co bolest a špínu smývá.

Miluji slunce, zlatavé a krásné,

v blankytu když přechází.

Miluji ho, rudé a jasné,

když brzy ráno vychází.

Když paprsky jeho mne hladí

po tvářích, hned se rozplynu.

Jen hlupákovi slunce vadí

a schovává se do stínu.

Miluji vítr, když kolem věje,

silný severák i vánek lehký.

Miluji ho, když písně pěje

o dálkách a neznámých krajích.

Když jeho prsty, jemné chladivé,

zatnou se mi do tváří

a jako ruce léčivé

mi srdce horké ochladí.

Miluji stromy, v létě když šumí

a vůně jejich čistá je.

Miluji je, jen ony umí,

zpívat, že je naděje.

Když padá listí podzimní

a tráva žloutne do zlata,

tak to v lese zavoní,

že zase budou poupata.

Miluji ptáky, zpěvu v korunách

naslouchám tiše jako snu.

Miluji je, když ráno v tmách

na stromy jejich pohlédnu.

Když malá křídla vzduchem letí

a hrdélko zpívá o mracích.

Když z dálky se zdají jako smetí,

co poletuje v oblacích.

Miluji zvěř, co v lesích žije,

a krade se tiše houštinou.

Miluji ji, srdce jí bije,

když na lovu se plíží tmou.

Když slyším její kryté kroky

v lesním tichu zdáli znít.

Snad dlouhé nesčetné roky

bych mohla poslouchat a bdít.

Miluji vše, co dosud je čisté,

co duši svou má nezkaženou.

Miluji to, čemu lidé vy jste,

chtěli dát temnou duši svou.