Kraťoučká povídečka o ničem

Jednou napíšu, jak to bude vypadat, když to nevypne :-)))

Seděla proti němu v křesle. Strčil jí do ucha hadičku. Potom jí strčil hadičku i do druhýho ucha. Pak stiskl knoflík. Začala se jí nafukovat hlava. Slzy jí tekly po tvářích, už neměla sílu křičet. Dávno přišla na to, že když se nebrání, trvá to kratší dobu. Kompresor dělal příšernej kravál. Brečela a on se na ní díval a ptal se proč. Nechápal, že jí to vadí, divil se, že jí to bolí. A ona v tichým pláči jen myslela na to, kdy jí dojde trpělivost, kdy se sebere a odejde. Když byla hlava na prasknutí, vypl to a vyndal jí hadičky z uší. "Miláčku, však mě znáš, já jsem takovej a už se nezměnim..." a odvezl to pryč. Nebo se jednou slituje a nevypne to včas.

---