Prach a růže

Každý den o té chvíli sním

kdy do očí tvých pohlédnu,

kdy v tobě lásku probudím.

a klamnou touhou nezblednu.

 

A ty?

Čekáš na to…

kdy přestanu ti říkat

Můj Andílku, mé zlato…

Až přestanu dotýkat se Tvé kůže…

Až přestanu ti skládat k nohám růže….

 

Však já nesnáším přetvářku…Lásko

vždy žádal jsem o upřímnost…

a Tebe ctím vším…Má Krásko

a nevnímám jen dokonalost.

 

Však někdy mám sto chutí,

přestat ti psát,

všech slov se vzdát,

utéci od Tebe…. ta láska mě nutí.

 

Jsi jako růže….

já trnem v oku jsem pro Tebe,

jsem zlem v Tvém srdci,

jsem tůní obav a mořem strachu,

jsem jenom zrnkem temného prachu,

jsem peklem bez země a vzduchem bez nebe

tím vším jsem, když jsem bez TEBE.

---