Jarní kocovina

Pivo na zpravení jsem si hned nalil,

zjebaný kohoute drž už ten zobák,

celou noc jsem zase jen kalil,

v hlavě cítím jak z chlastu bodlák.

Ze skrčené krabičky cigáro vytáhnu,

slunce mi svíti snad schválně do tváře,

hlava mně zabolí, když sparty si potáhnu,

zas je mi na nic, co ten chlast dokáže.

Dívám se před sebe, vždyť je tu překrásně,

jabloně přede mnou s krásou se předhání,

nikdy jsem necítil, jak je tu úžasně,

zahodím spartu a lehám si do trávy.

Poslouchám cvrčky jak si tu cvrkají,

slyším jak pěje mi snad stovka ptáčku,

sledují včelky jak pořád jen spěchají

a já jen vzpomínám na život a lásku.

Teď chtěl bych zastavit na věky čas,

válet se v trávě a dlouho se smát,

zapomnět na práci, prachy a chlast,

válet se z dívkou, kterou mám rád.