Zpověď pro mrtvou dívku

nějaký jeden deštivý listopadový den roku 97 - J.J.M.

Trýznivá vzpomínka a přec tak krásná.
Nádhera, která skrývá jen žalost a stesk.
Proč ty jsi tam a já zde?
Proč nemohu za tebou jít?
Mohl bych, ale ještě nepřišel můj čas.
Mohl bych, ale byl bych tě ještě hoden?
Nevím, je to těžké.
Být sám a přeci s tebou.
Být sám a s tebou ve stále živých vzpomínkách.
Byly dny, kdy jsem téměř zapomněl na všechen bol a stesk.
Byly dny, kdy jsem trpěl vyslovením tvého jména.
Nyní už vím, že stále čekáš.
Čekáš až přijde můj čas a já čekám též.
Nemohu být klidným a ani nechci.
Nemohu to usíšit a jsem tomu rád.
Nemohu to oddálit a jsem tomu ještě radši.
Ty jsi tak vzdálená a přesto vedle mě.
Pokaždé, když se mi zachce, se tě mohu dotknout a pokaždé odolám.
Vím, je to marné, podléhám smutným, ale krásným, vzpomínkám.
Jsem rád, že tě mám, přestože se tě již nikdy nemohu dotknout.
Jsi mé světlo v těchto krušných tmách.

---