Zóna úniku

jeden z příběhů inspirovaných skutečností zařazených do mé sbírky. 21.5.1997 - J.J.M.

Tak jako už tolikrát slézal Ďábelskou stěnu. Ale dnes to bylo jiné, podruhé v životě ji slézal sám. Přesto si byl jist vším co dělá, každým nepatrným pohybem, umístěním ruky či nohy, náklonem vlastního těla. A pak se najednou utrhl. Ani si nestihl všimnout, kde se špatně chytl. Přemýšlel, kde naposled uvazoval lano a kolik mu ho zbývá, než se zastaví a poletí přímo proti stěně. Škubnutí a náraz. Pak opět vylézt těch několik metrů (nebo spíše desítku či dvacítku) opět nahoru. Ale nad tím teď neuvažoval. Spíš přemýšlel o tom, proč tam leze. Věděl, co ho tam nahoře čeká. Kříž, který tam před časem sám připevňoval. Mezitím co takhle uvažoval, vylezl zpět na převis, ze kterého před chvíli spadl. Věděl, že dál nemá smysl pokračovat. Ona na něj tam nahoře nečeká. Odepjal lano a skočil dolu. Když padal, uvažoval o tom, zda se mu podaří dopadnout na stejné misto jako padla ona.

---