Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seI Might Be Wrong
Autor
Mathew
Kdyby ke mně někdo takhle po ránu přistoupil s hořící cigaretou a s úsměvem těžko odmítnu
vždyť já mám taky rád pohádky mýty a legendy řecko a babylónii fašistický německo a fašistickej egypt
několikrát jsem se o tom ve škole učil
když jsem měl krátký vlasy poprvé v šesté třídě když jsem byl zakřiknutej když se ve mně všechno klubalo
tenkrát jsem dostal jedničku byl jsem vzorem byl jsem socha pomník modla
dávali mě za vzor stříhali mě dohola
každej měsíc jenom aby si mě náhodou nikdo nevšiml.
Lidové písně a tance neobjevení přátelé automatický texty od lidí do kterejch bych to v životě neřekl
ve třinácti letech jsem se zajímal o planety nekouřil jsem a učil jsem se i když jsem se na gympl nehodil
chodíval jsem hrát hokej lámal jsem kamarádům ruce a cigaretu jsem nemohl ani vidět
měl jsem rád Ameriku a nesnášel jsem školu nesnášel jsem Beatles nevěděl jsem nic o Radiohead
bože vždyť tenkrát vznikal OK Computer a já jsem u toho nebyl
Vytáhněte nože
Vytáhněte nože!
Vytáhněte nože!
Nesnil jsem nikdy o ničem nesnil jsem nikdy o ničem
každý ráno chodívám na autobus má mě odvést tam kam patřím
nikdy mě tam neodveze vždycky do školy
kouřím kvanta cigaret a všeho
čtu hromady knih poslouchám hromady hudby zítra jdu do divadla
zajímám se o socialismus o jiřího wolkera a dobrého Ježíše Krista
miluju nezvala a miluju thoma yorka a svoje přátelé a svoje hvězdy
a nadevše miluju večery zvlášť když můžu meditovat v parku sám a přijímat jako magický zrcadlo
ubohý pohledy kolemjdoucích čtu básně o borůvkách
umřelo mi morče a já jsem brečel sestřenici na rameni vnímal jsem její tělo
jako by to byla moje opravdová matka ne ta kterou mám teď vnímal jsem ji celou a brečel jsem
osud si se mnou nechci říct zahrál protože to by bylo zbytečný
osud mě má rád patřím sem
cítím se jako dítě přírody protože to jsme všichni
spoléhám se na nebeské zákony spoléhám se na štěstí spoléhám se na slunce
vnímám slunce jenom jako symbol všeho co na mě kdy půjde se zbraní v ruce
vnímám to všechno celoplošně jsem surrealista a někdo si myslí že i básník
dneska jsi mi to přece řekl kamaráde mám rád ranní zvony mám rád všechno ranní a večerní
nesnáším cokoliv co se periodicky opakuje. Spousty let chodím do školy a doufám že ještě dlouho budu
možná je to všechno špatně zdají se mi sny o tom že jsem pod vlivem nějaké drogy
směju se jako bych byl ve snech vidím moje kamarády za sklem
miluju polní květiny
miluju všechny květiny jsem zatracenec a pirát
vzývám svého bratra vzývám Sylfaena až se narodí půjdu mu ke kolébce položit na čelo pampelišku aby věděl že ho mám rád i když nežije i když nikdy žít nebude
snad jenom v představách miluju celou rodinu celý město celej svět
miluju všechny a všechno mám v sobě tolik lásky že ji můžu rozhazovat na ulici těm kteří ji nemají bude to doufám stačit
je jich tak moc že se mi dá nespravedlivý že zrovna já
ačkoliv si to vůbec nezasloužím jí mám tolik
miluju tě
miluju tě
celým srdcem a duší poznám to
mám skoro sedmnáct let mám dlouhý vlasy a krabičku cigaret
mám spousty knih a mám srdce a v kapse mám kousek slunce abych si mohl svítit na večerní procházky
takový malá anarchie.
Možná je to všechno špatně..
..možná jsem špatný.