Optimismus je realita.

 Probudit se.Probudit se s pocitem nevděčnosti k životu.Nemáme o něj strach.Nemáme o něj zájem.Je běžný,všední a tudíž
ho nevnímáme.Největší past je stereotyp,zdánlivě snadno překonatelná.Usazuje se v nás a dává jasně najevo,že by si měl člověk jednou za čas stoupnout na hřbitov a chvíli myslet.

Kdo zde leží,kdo zde bude ležet.Možná je to jasné,žijme s tím,že umřeme.
   ¨Žijme vděčně a s úsměvem.Když budete štastní,nebo budete mít alespoň iluzi každou minutou ,nemůže vás smrt zaskočit nepřipravené.
"Nenechte se si nic jiného nakukat,život se musí proflákat"je výstižné.
"Život je na hovno,teď to vím"je taky výstižné.Je to ale jedinečné.Byli by jsme něco jiného kdyby jsme nežili?To nevím doufejme
,že se to dozvíme.To je ta pecička na dortu,jenž prohnilý na jedné a nebesky sladký na druhé straně je.Jezme jen to sladké,ale  choďte se někdy na hnilobu dívat,možná i ukousnout,aby jsme nezapomněli jak je sladkost opačná.
Zdá se vám ,že mám já ,nebo vy se nemusíme usmívat?Ne usmíváte se nejdřív pro ostatní a potom pro sebe.Vemte si kolik úsměvů
obdržíte a kolik jich vyšlete.Někdy nepoměr.A když ani to není dost tak "Usmívejte se,bude hůř" je optimstitčejší.