ZA FRONTOVOU LINIÍ-4

V běhu se Ken Brichta  vyhýbal stromům, přičemž se neustále otáčel za sebe. Po chvíli se prodral hustým porostem na cestu, za kterou končil les. Rychle přehlédl  nejbližší okolí. Vpravo spatřil velký zalesněný kopec,  ke kterému se rozeběhl. Vzápětí přeskočil potůček a ze všech sil běžel dále. Poté uviděl přes několik stromů velké stavení. Když přiběhl blíže,  spatřil polorozbořené stavení. Mnohem dále za ním byl zarostlý svah. Pohlédl za sebe k cestě,  na kterou právě vbíhali němečtí vojáci.

   Kapitán Schulz rudý vzteky těkal zrakem všemi směry. Levou rukou si sáhl na poraněné čelo a pak vykřikl: „Určitě běžel k tomu kopci. Rychle tam! Nemůže bejt daleko!“

Vojáci v rojnici se rozeběhli v ten směr. Schultz běžel v čele a za okamžik přeskočil potůček. Po chvíli i on rozpoznal za stromy stavení a hned se k němu počal s několika vojáky přibližovat.

  Brichta doběhl k polorozbořené zdi stavení a za ní se ukryl. Pak se zadíval na svah. Byl příliš daleko, aby k němu stačil doběhnout dříve, než by si ho Němci všimli. Věděl, že se dostal do bezvýchodné situace. A tak vnikl do stavení.

    Kapitán Schulz přehlédl stavení, načež se zadíval, jak ostatní vojáci běží k zalesněné strání. Hned nato vykročil dále. Otvorem ve zdi nahlédl dovnitř a pak šel dále podél zdi.

    Mezírkou mezi prkny, která byla opřená o zeď,  přikrčený Brichta německého důstojníka pozoroval. Tajil dech a cítil stékající kapky potu. Prst na spoušti pušky se mu chvěl a nervy měl napnuté k prasknutí. Poté mu kapitán zmizel ze zorného úhlu. Zcela nepohnut zůstával stále přikrčen. Po chvíli se pohnul, přičemž se celou svou vahou opřel o zeď. Ta byla na několika místech naprasklá a náhle se za velkého rachotu zřítila ven.

    Kapitán Schulz se otočil a spatřil mezi spadlými prkny postavu v leteckém oděvu. Hned dvakrát vystřelil a zavolal na ostatní vojáky a ti se hned rozeběhli nazpátek.

  Brichta zaslechl zasvištění dvou kulek kolem sebe a přes zvířený prach rozpoznal postavu kapitána. Vleže na něho zalícil pušku a vystřelil. Důstojník se vrhl na zem. Poté se okamžitě Brichta převalil na stranu za zeď, načež přikrčeně proběhl celou místností. Zpoza otvoru okna spatřil běžet dva německé vojáky. Po zalícení na jednoho z nich,  stiskl spoušť. Voják se zhroutil na zem. Druhý hned střelbu opětoval a zalehl rychle na zem, přičemž se do zdi zvenčí zaryla sprška kulek. Opět vystřelil a pak ještě dvakrát. A Němec na zemi znehybněl.

   Za okamžik do jedné místnosti ve stavení vběhl voják svírající v rukou samopal. Brichta ho spatřil ze sousední místnosti přes hromadu sutin. Pohotově vystřelil. Pak postřehl v díře ve venkovní zdi důstojníka. Třeskl výstřel. Kulka se zaryla vedle něho do prkna. Vrhl se na stranu. Kapitán Schulz opět vystřelil. V levém předloktí poté Brichta pocítil bolest. I přes to zase vystřelil. Kapitán strnul, rozšířil oči a padl popředu na podlahu. Současně s tím z druhé strany na hromadu sutin vylezl voják,  na kterého předtím Brichta vystřelil. V leže na něho zespodu Brichta vystřelil. Němec se zhroutil a sesul se po sutinách.

  Přes otvory ve zdi viděl Brichta přibíhat další německé vojáky. Vzal do rukou samopal v předtuše smrti, když tu se náhle ozvala venku střelba. Doplížil se ke zdi a zahlédl hroutící se Němce. Prudká přestřelka skončila jejich smrtí. Pak do stavení vpadlo několik ozbrojených civilistů.

„Jsem americký letec!“ vyhrkl na ně přes jejich namířené zbraně.

„My zase partyzáni. Musíme rychle zmizet, než se tu objevěj další Němčouři. Vaši už jsou nedaleko,“ řekl mu lámanou angličtinou jeden partyzán. Všichni poté zmizeli v nedalekém zalesněném kopci za stále zesilující palby blížící se fronty, která se zanedlouho přehnala a on se opět ocitl za frontovou linií.

                                                        KONEC