papír

.. A pak jsem vypla. Úplně. Přestala jsem přemýšlet co se děje kolem mě, že na mě někdo mluví, že hraje rádio.. přestala jsem ne jednu setinku vteřiny poprvé v mém životě vnímat okolní svět...

A najednou mi došlo co je to láska...

... Něco nepochopitelného, neuchopitelného, krásného... něco co cítíme všude okolo sebe .. co nás omotává svými neviditelnými chapadýlky.. co hřeje u srdíčka... ty suchý slzy zklamání co někdy večer kapou do polštáře... to, co lítá ve vzduchu v podobě chmýříček z pampelišek...neviditelné motýlí křídlo, co se dotkne rtů... hedvábný pohled sluníčka... noční závan letního vzduchu ... orosená pavučinka...

Vždyť i na bílém papíře může být láska...