Moře

MOŘE

V příboji snů, které omývají naše životy se cítím být lodí, větrem a vlnami házící se ze strany na stranu.V tom příjemném pohupování začínám psát. Má mysl je sloučena s rytmem vlnobití, neúnavně bičujícím přílivem, který se vrací s neomylnou pravidelností den za dnem, noc za nocí. Tento rytmus je pravidelný a čiší z něho síla a klid. Mám pocit spoluúčastnění se na této přírodní scenérii u které se lidé sbližují i umírají. Láska i nenávist, život i smrt jsou synonymem této podívané u které zanikají všechny otázky a vyvěrá z nás pouze pocit úžasu a obdivu nad tou nespoutanou krásou.

My jen tiše zíráme do dálky, ale jsou zde i tací co bojují. Jsou tu útesy, které s tímto vodním živlem již od nepaměti svádějí urputný boj o každý milimetr bytí. Těžko hodnotit kdo vítězí a kdo je poražen jen ten nenápadný, leč velmi silný boj tu zůstává a z neochabující silou se znovu a znovu hlásí k životu.

Co říci závěrem. Snad jen tolik aby každý z nás měl na paměti jak je prchlivá a pomíjivá naše síla a moc. Měli bychom s úctou a pokorou naslouchat a být vděční, že nám bylo dovoleno účastnit se. Pokud si vezmeme tohle za své máme šanci stát se harmonickými bytostmi a i když vás nechci děsit tak musím říct, že umřeme i tak. Přesto se přimlouvám k tomu abychom to zkusily.